Relationshit

31. října 2013 v 16:50 | Citová Prostitutka
Stává se ze mě mistr v zabíjení času; aktivitě, která dříve v mém časovém harmonogramu neměla žádné místo. Do jídla se stále musím nutit, chuť se mi zatím nevrátila. Se spánkem je to o trochu lepší, sice s přestávkami, ale pět hodin v součtu jsem mohla na dnešek naspat. Mému svědomí se částečně ulevilo.


Depresi jsem vyměnila za odhodlání a začala jednat. Zavolala jsem panu D, přestala si hrát na hrdinku a řekla mu všechno to, co by podle mě měl slyšet. Jeho hlas byl utrápený a zlomený, podobně jako ten můj.

Už mi, prosím, nepiš, že se už nechceš se mnou vidět. Bolí mě to. Neignoruj mě, prosím. Asi sis musel pořádně sedět na uších, ale zopakuju ti to ještě jednou: miluju tě. Miluju tě tak strašně moc.

Řekl mi, že téměř nejí a nespí. Což je, podle mě, opravdu grandiózní začátek lovestory - oba jsme paralyzovaní a v tichosti se hroutíme.

Zeptala jsem se ho, jestli by mě chtěl ještě vidět. Chtěl. Řekla jsem mu o panu R, se kterým už dál nemůžu být. Mírně pookřál a ve zkratce mi vyprávěl o svých pocitech. Že si to musí nějak vyřešit, ať mu dám čas do pátku. Že to bylo to nejhezčí, co v životě zažil. Že mě miluje už tak strašně dlouhou dobu. Že nechce, aby to, co je mezi námi, bylo tajné. Že to nebyl z jeho strany v žádném případě flirt, ale naopak že to se mnou myslí vážně. Že jeho dcera je už dávno velká - ale stejně je to složité.

Jeho dcera. Při každé zmínce o ní mě mírně bodne v hrudi; asi by to bylo o kousek jednodušší, kdybychom nebyly my dvě kamarádky. Chtěla by o dva roky starší macechu, se kterou v pubertě vyváděla blbiny? Tipuji, že asi sotva. Jak moc mě bude nenávidět? Jak moc mi bude házet klacky pod nohy?

Rozloučili jsme se s tím, že se mi v pátek ozve. Mučí mě představa toho, co se mu asi honí hlavou - jestli si to náhodou nerozmyslí, jestli u něj nepřeváží morální stránka věci. Ale už jsem alespoň kvůli němu přestala brečet a vrátila se ke sladkým představám o tom, co by mohlo jednoho dne být.

Rozešla jsem se s panem R. Nebyla to zrovna nejpříjemnější část dne; plakal, vyčítal, hladil mě po vlasech, přemlouval mě, ať zůstanu. Nemohu. Sbalit své věci do pár krabic bylo až podivuhodně snadné.

Až se z toho oklepe, tak pevně věřím, že jednou najde dívku, která ho udělá šťastnou. Navíc, on bude pro ni opravdu bezva úlovek.

Už není cesty zpět, děj se co děj, ať to dopadne s panem D jakkoli. Citová prostitutka je po letech zase singl.

První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 31. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Nevidím do toho jako ty, ale ženatým chlapům se věřit nedá. A do tohohle teda bohužel vidim. Všichni vždycky tvrdí, jak jsi světlo v jejich životě a to nejlepší na světě, co existuje. A přitom chtěj mít jen dvě ženský. Já neříkám, že je tohle tvůj případ, ale na druhou stranu - proč by nemohl?
Je mi líto, čím procházíš, ale samozřejmě - pana R je mi líto víc.. Chápeš..

2 Al Al | 31. října 2013 v 17:13 | Reagovat

to je prima, že se předpoklady naplňují a že se věci daly do pohybu; kdo, když ne vy ? kdy, když ne teď ? a kde, když ne tady ? odpovědi jsou jasné, karty jsou vrženy, kola osudu se roztáčí - držím všechny 4 palce :o)

3 m. m. | E-mail | Web | 31. října 2013 v 19:28 | Reagovat

Tak to šlo rychle, s panem R. Čekala jsem to na mnohem delší peripetie a celkem mě těší, že na ně nedojde a že jsi ho alespoň ušetřila potupy z lží a přetvářek. Ale stejně mi ho je líto, tohle asi nečekal. Všechno to vypadalo tak idylicky, pevně a trvale. Jak se ty věci můžou tak zvrtnout...

4 Aeliren Aeliren | 31. října 2013 v 20:31 | Reagovat

[3]: Právě! Fascinuje mě to, takhle čistý a sterilní řez. Shrnout konec vážného vztahu budouvaného s vírou, že je napořád slovy "nepříjemný den", až z toho mrazí.

Doufám ale, že pokud/až dojde na rozchod u mě, tak to ten druhý nespláchne jen jediným odstavcem...

Nechci být až moc zvědavá, ale nemůžu dostat z hlavy myšlenky na to, kde teď CP bydlí? U rodičů (nikdy se o nich nezmínila), u kamarádů (jakých?), v hotelu, na koleji (kterou asi opustila)? Nebo má vlastní byt?

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. října 2013 v 20:56 | Reagovat

Drsné, ale docela férové řešení, jen ta oboustranná paralýza je samozřejmě nepříjemná.

6 Killi Killi | 31. října 2013 v 22:02 | Reagovat

Ani já nemůžu pochopit, jak je možné o někom na začátku měsíce tvrdit "Když si představím svůj život bez něj, bolí to. Vše je šedé a ponuré. Nedokázala bych se bez něj smát a radovat. Je mou součástí." a na konci měsíce pak rozchod s ním jen označit za nepříjemnou část dne.
Buď to předtím nebylo úplně upřímné, nebo to teď není tak jednoduché, jak to zní. Nebo jsem prostě jen z jiné planety.

7 Aeliren Aeliren | 31. října 2013 v 22:08 | Reagovat

[6]: Jsme z jiné planety. Jednou jsem utěšovala po rozchodu jednu dívčinu, brečela dlouho, snad dvě hodiny v kuse, ležela mi na klíně a opakovala "já ho miluju", byla zničená. Pípnul jí mobil, ona si přečetla smsku, najednou se jí obličej vyhladil, a ona "Jakub? Kterej?" A s novým elánem a nadšeným úsměvem začala datlovat. Dodneška nad tím valím oči.

8 Zítra Zítra | Web | 31. října 2013 v 22:47 | Reagovat

Nebyla to zrovna nejpříjemnější část dne...to je hláška, to ti povím :) Musíš mít v sobě naději na krásnou budoucnost, když si se k tomu odhodlala. Gratuluji.

9 carolline. carolline. | Web | 31. října 2013 v 22:54 | Reagovat

I pro mě byl tenhle zvrat nečekaný. Na druhou stranu horská dráha je lepší než plynulá jízda dvacítkou.
Zbývá říct jediné, a to děj se co děj, držte se, milá slečno CP.

10 Jan Jan | E-mail | 31. října 2013 v 23:38 | Reagovat

Hezkyyy, takhle se žije život vážení :) Hodně štěstí CP!

11 renuška renuška | Web | 1. listopadu 2013 v 7:27 | Reagovat

Nikdy není začátku bez konce ... a jen čas prověří správnost rozhodnutí, i když ono každé rozhodnutí je správné, každé nás posune jinam a jen my jsme zodpovědní za to, jak s těmi škatulaty, co se rozhýbaly, naložíme.

12 E. E. | 1. listopadu 2013 v 9:19 | Reagovat

Ačkoli s tím nesouhlasím, srdci se vskutku poručit nedá. Každopádně ti tleskám za rozchod - k tomu, že ses zachovala morálně.
Rozchody jsou těžké, já se z toho svého oklepala až po roce, ale věřím, že to zvládneš, jsi silná - a pan R., časem se z toho taky dostane.

13 Bea Bea | 1. listopadu 2013 v 10:18 | Reagovat

O_O
:-x

14 V. V. | 1. listopadu 2013 v 13:29 | Reagovat

Cožeee?!

15 T. T. | 11. ledna 2014 v 22:26 | Reagovat

No přeju ti to, jen je mi líto Pana R a hodně... A doufej že to co cítíš není jen nějaké hormonální poblouznění a že nakonec nezůstaneš sama.. Taky se může stát že pan D si to celé rozmyslí, ty budeš sama utrápená pak se vzpamatuješ a začne ti chybět pan R, kterej už ale dávno bude žít jinej život. Nooo ale tak.. třeba to tak nebude, držím palce..

16 Y. Y. | 17. ledna 2014 v 23:58 | Reagovat

Wow, ty máš nervy z oceli. Kvůli pobláznění opustit chlapa, se kterým si byla docela dlouho šťastná; bez toho, že by on udělal něco špatně, jen ses začínala nudit... wow. Název blogu nabírá nového významu, bezcitná lamačka srdcí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama