Den, kdy přestalo svítit slunce

29. října 2013 v 15:18 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce

Jako by mi srdcem projela ostrá dýka. Bolest byla - a je - stále nesnesitelná; jen už jsem asi vyplakala všechno dostupné množství slz. Další už nemám.


Jsem jako tělo bez duše. Bezcílně proplouvám životem, neraduji se, neusmívám. V tichosti trpím. Zavírám se několikrát denně v koupelně a užívám si samoty. Zírám na sebe do zrcadla a pozoruji svoje zarudlé oči. Jsem chodící reklama na neštěstí. Ztratila jsem chuť k jídlu. Ztratila jsem vůli k životu. Ztratila jsem zájem o všechno, včetně mě samotné. Kolik mi zbývá ještě do toho stavu, kdy si řeknu, že to nemá cenu? Jak asi musí být těm, co prožívají tak silné delirium, že si sáhnou na život? Nepřibližuji se k oné hranici?

Mučím se, když si připomínám vzácné chvilky, které jsem s ním strávila. Jsem absolutní sadista. Živím se svou vlastní bolestí. Je to moje jediná potrava.

Chomáče slepených vlasů mi padají do obličeje. Moje kůže má nezdravou, mrtvolně bledou barvu. Kruhy pod očima jsou temné, patrně by je nezakryl ani ten nejlepší make-up. Zhubla jsem, čtyři dny jsem se pořádně nenajedla; první dva dny pro samé endorfinové opojení; potom přišlo nechutenství z mého nového přítele, žalu. Všechny kalhoty mi jsou velké. Trička, která dříve obepínala moji postavu, mi jsou volná. A všechno mi je šumák.

Je možné někoho milovat tak moc a přijít z toho o rozum? Přeju si, aby to konečně přestalo bolet, aby se jako lusknutím prstů ztratily všechny moje tajné sny a touhy, které se točili kolem něj. Jenže ony tu pořád jsou a neustále mi připomínají jednu zásadní chybu v matrixu - že už nikdy nedokážu být šťastná.

Chybí mi. Chybí mi tak moc, že bych se za ním nejradši rozběhla a nechala všechno ostatní svému osudu. Myslím na něj každý den, každou hodinu, každou minutu. Je skrytý uvnitř každého mého zoufalého vzlyku.

Ráno jsem víc jak dvacet minut bojovala s polovinou banánu. Silou vůle jsem se snažila donutit samu sebe, abych ho pozřela. Pan R se na mě díval se zdviženým obočím, přičemž vyslovil obligátní a právem očekávanou otázku, která odpovídala mému stavu totálního zhroucení. Ty někoho máš? Zavrtěla jsem hlavou. Povím mu to všechno, upřímně, zaslouží si z mojí strany fér jednání. Ale později, až se trochu seberu. Sabotáž našeho vztahu mi moc na náladě nepřidává. Teď pravá chvíle pro špetku vulgarity: prostě jsem to posrala. Na všech frontách.

A proč to všechno? Protože napsat pár řádek a ukončit něco, co ani pořádně nezačalo, je elegantně jednuduchý a hrdinský čin. Mám vážně velké štěstí na výskyt srabů ve svém okolí.

Prožité chvíle s tebou jsou neopakovatelné a láká mě v nich pokračovat, ale nechci a nemůžu se chovat nezodpovědně k lidem okolo nás, dělám chybu, ale pokračování bych nezvládnul - nechám si tě ve vzpomínkách jako nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Mrzí mě, že jsem druhý Vašut. D.

Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Flou Flou | 29. října 2013 v 16:04 | Reagovat

Jej.. velké jej.
Hodně velké jej.. to přebolí, tak to vydrž.. a zkus něco horkého, třeba čaj

2 Ainree Ainree | Web | 29. října 2013 v 16:55 | Reagovat

A je hotovo.:-(  Přiznám se, že jsem čekala podstatně veselejší závěr...

3 Al Al | 29. října 2013 v 16:57 | Reagovat

Nič jsi neposrala, někdy je nutné udělat, co člověk bytostne chce, aby pochopil, co se děje, aby se oddelilo podstatne od nepodstatneho. Tahle situace má jednoho vítěze a ten si to jen momentalne neuvědomuje :o), Drz se jo?

4 Ta podobná Ta podobná | 29. října 2013 v 17:05 | Reagovat

Tak brzo? no to je teda hrdina. Tak aspoň vidíš že o tebe nestál tak moc, že by se kvůli tobě něčeho vzdal. A ty si zasloužíš někoho lepšího ;) tak se drž a ono to pak půjde. Přebolí to neboj.

5 marinka marinka | 29. října 2013 v 18:08 | Reagovat

Tak to mě mrzí, nějak jsem doufala v lepší konec, je to srab, ale aspoň jsi zjistila, jaký teda je, a konečně třeba můžeš jít dál :(

6 Sylvie Sylvie | 29. října 2013 v 18:23 | Reagovat

Došlo na slova, která jsem psala před dvěma dny... Vytrp si to, protože si to zasloužíš, vím že je to hnusný, ale tohle ti patří a navíc po tom co jsi pana D popsala jako podpantofláka a sraba jsi s tímhle měla počítat...
Na druhou stranu mi tě je upřímně líto, protože bolest, která se spojuje s láskou je největší a nejnesnesitelnější avšak věřím v osud a to že se všechno děje z nějakého důvodu... Bude líp....nezbývá než věřit, že bude líp (vlastní zkušenost) -NEVER LOSE HOPE-

7 Bea Bea | 29. října 2013 v 18:27 | Reagovat

Oho,...tak to bylo rychlejší, než jsem čekala...
Chudáčci vaše endorfiny, takovej mrňavej mejdan, a teď se vzpamatovávají z prožitého shocku...
Ten, koho nazýváte srab, zapojil mozek. Uf, aspoň někdo...

8 marinka marinka | 29. října 2013 v 18:37 | Reagovat

[7]:Nepřijde mi, že by zapojil mozek, spíš je prostě zbabělej a nechce opouštět pohodlí vybudovaného domova, bohužel je takových chlapů hrozně moc...

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. října 2013 v 18:45 | Reagovat

Někdy je těžké říct, jestli je větší srabárna příběh utnout anebo v něm pokračovat.

10 Aya Aya | 29. října 2013 v 19:42 | Reagovat

Je rozdíl když je někdo srab a když někdo není sobec.
Největší odvaha je dělat morální rozhodnutí, i když bychom chtěli jinak, tleskám mu.

11 tadytudy tadytudy | 29. října 2013 v 20:18 | Reagovat

Taky si nemyslím, že je srab. Předpokládám, že má rodinu... Nejsou žádní vítězové a poražení....

12 marinka marinka | 29. října 2013 v 20:42 | Reagovat

No tak já nevím, ale žít v rodině, když miluju někoho jiného, to je teda dost podivný...

13 Aya Aya | 29. října 2013 v 20:46 | Reagovat

[12]: A odcházet od rodiny a bořit vztahy, co se budovali třeba půl tvého života jen kvůli hormonální reakci vyvolanou někým koho znáš jen z tréninků a sedánků v hospodě ti podivný nepřijde?
Podivný.

Asi jste všichni moc mladí a máte naivní představy o lásce. Že někde existuje ten Pravý se kterým to bude vždycky fungovat a vydrží to celý život, nebo co...

14 Mich Mich | 29. října 2013 v 21:17 | Reagovat

dobře ti tak, blbá kurvo :D jako bych to neříkala, že se na tebe brzo vysere :D akorát to bylo ještě rychlejší, než by jeden čekal, asi je přece jen chytřejší, než to vypadalo, a ty jsi naopak atraktivní leda, když je člověk ožralej :D jak vystřízliví, tak hned utíká :DDD

15 V. V. | 29. října 2013 v 21:47 | Reagovat

Nevím, co jsi čekala... Že se rozvede, ty odkopneš toho svého učitele a budete žít šťastně až do smrti? Ublížila jsi tolika lidem (někteří o tom ještě ani neví), ale nejvíc si ublížila sobě. Vím, jak ti je, protože jsem zažila to samé jako ty a ještě hodně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. A skoro po 4 letech to ještě není úplně ok. Takže teď trp a hlavně už to nikdy nedělej!

16 Zítra Zítra | Web | 29. října 2013 v 22:41 | Reagovat

lhář a sobec.
zapomeň naň. není tě hoden.

17 m. m. | E-mail | Web | 29. října 2013 v 23:05 | Reagovat

Sráč, že to nechal zajít tak daleko, když věděl, že dál nepůjde. Ale taky snad trochu formát, že to utnul a nehodlá ubližovat lidem ve svém okolí.

Osobně si neumím takovej stav představit. Nedovedla ani nechtěla bych panu R. lhát, protože vztah postavený na lži nemá šanci. Možná kdybyses mu přiznala, jak se cítíš, a kdyby on byl dost velkej chlapák, byste se přes to časem dostali. Ale takhle to nebude dělat dobrotu a čím víc to budeš odkládat, tím hůř ti bude. Řekla bych mu to hned a děj se vůle boží. Zaslouží si vědět, že jsi dala svoje srdce na trh, zatímco on měl za to, že je v jeho rukách, a že se nakřáplo.

18 Day Day | 29. října 2013 v 23:16 | Reagovat

Jak jsem si teď přečetla báseň jedné z mých oblíbených blogerek, nemohla jsem si pomoct a reflektovala jsem tě do té situace. Schválně si to přečti, možná ti to při tvém žalu uleví... http://x-bubblegum-x.blog.cz/1310/andel-bez-kridel

19 renuška renuška | 30. října 2013 v 8:01 | Reagovat

No pane, to je komentářů. Jedni odsuzují, druzí litují, pan D je sráč, pan R chudák, a CP je děvka, co nevěděla roupama, co dělat a teď to schytala.

Vážení, nic není tak, jak to na první pohled vypadá. Nic. To, co má přijít, příjde, ať do té doby žijeme, jak nejlépe umíme. Dokud budeme potlačovat svoji opravdovost a přesvědčovat se o tom, že to, co teď máme, je skutečně to nej, byť víme, že uvnitř to cítíme jinak, nikdy nedojdeme harmonie.
Pokud bys, CP, věděla, že pan R je osudový, pan D by neměl naději ani na tu myšlenku, natož na polibek. Ale on v Tobě klíčíl, žil a narůstal a tys ho, donucena sama sebou, zavřela do pomyslný srdeční basy a nechala ho tam na pospas čemu? Na pospas čekání. Pouštěla sis tam "náhrady" a tou nejlepší byl a je pan R. Váš vztah od začátku byl pohádkou, nádherou, vášní, láskou, vším tím krásným. Ale dokud tam bude to "ALE" v podobě osoby jiné, tedy "Déčka", nikdy to nebude úplné ...

Drahá CP, držím pěsti. Nelituju, jen posílám hodně sil a čistých kapesníků. Nejsi sračka, dáš to, postavíš se k životu čelem a ne k mužům, ale sama k sobě. To je asi to nejdůležitější.
Tvá r.

20 Ann Ann | 30. října 2013 v 8:53 | Reagovat

Jsi normální, musíš to tak cítit. Nezdá se mi, že bys byla typ, co by tohle nevydržel. Silní padají a zase se zvedají, ještě silnější. Věř tomu, že tímhle se brousí diamant. A diamanty přitahují další diamanty. Prožij, poddej se, sáhni si na dno a vydrž.

21 Bea Bea | 30. října 2013 v 9:51 | Reagovat

[12]: Svou ženu jistě taky miloval, když se s ní oženil. To, že si lidé lásku nedovedou udržet, je věc jiná. Není ale normální bořit vztahy, když se vzbouřej hormony vedle jinejch kalhotek..
Pokud to normální je, pak žijeme v jednom velkém, pokryteckém nevěstinci. A že to tak asi bude. O to víc si tedy vážím těch, kteří si dokázali zachovat vzájemnou úctu, lásku a věrnost, tak, jak si to kdysi slibovali.

22 O. O. | 30. října 2013 v 17:25 | Reagovat

[19]:
Mohu podepsat, rozumnější komentář tady ani nebyl. Kromě toho, že já na osudovou lásku nevěřím.
Vím, že to strašně bolí a taky vím, že jednoho dne to přebolí a může to trvat trvat dlouho, rok, dva... Ale pak si řekneš, že už opravdu nemá cenu se dál trápit a že to skončilo nejlíp, jak mohlo.  A ano, chlapi jsou srabi, to nám ale bohužel nikterak neubírá touhy po nich. Nicméně mě zajímá, co bude dál s panem R. ... Drž se!

23 MB MB | 1. listopadu 2013 v 7:23 | Reagovat

Je to jen jedna z mnoha epizod, které člověk v životě zažívá.. Je to jeden z mnoha chlapů, který tě v životě okouzlí a vymyje ti z hlavy veškerý rozum.. Je to jen dobrodružství a adrenalin, který ti do krve žene ta neodolatelná touha sáhnout po zakázaném ovoci.. Pokud ho chceš, tak pro to něco udělej a ujasni si svoje priority!! ;-)

24 marinka marinka | 2. listopadu 2013 v 20:35 | Reagovat

[13]:tak půl života to asi nebude, nikdo neví, jak to s tou manželkou mají a jestli jim to vůbec nějak funguje..

25 Popik17 Popik17 | 4. listopadu 2013 v 13:27 | Reagovat

To je teda...nečekané O_O To je vážně osel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama