Bytová situace a recyklovaná prostituce

23. října 2013 v 18:07 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Tak nějak cítím, že stagnuji. Možná za to může rozjetý vlak, přesněji řečeno spíš pendolino - škola, práce, bakalářka. K novým povinnostem přibyly víkendové šichty, kdy se snažíme dát do kupy téměř 60 m2, které jsou v naprosto neobyvatelném stavu. Všední dny trávím nosem přilepená k obrazovce laptopu, víkendy v bytě, kde ve vzduchu visí podivná směs hniloby a pachu kočky, kterou choval předchozí majitel. V létě jsem před přáteli žertovala, že pravděpodobně budu psát bakalářku na staveništi; bohužel, došlo na má slova.


Vyházet věci, vybourat staré umakartové jádro, upravit celkovou dispozici bytu, vyzdít novou koupelnu, zarovnat stěny, položit novou podlahu, vymalovat a nastěhovat se. Nemám tušení, jestli jsem to napsala v úplně správném pořadí; realita je ale taková, že jsme zatím někde mezi vyházet věci a vybourat staré umakartové jádro.

Podnájem, ve kterém přechodně přebýváme, působí útulným a poněkud méně stísněným dojmem než ten předchozí, ačkoli už druhý měsíc trávím v úsměvném provizoriu - jedna malá šatní skříň, stůl, počítač, pár knih a na zemi dvě molitanové matrace. Ostatní věci, co urgentně nepotřebujeme, jsou zarovnány v úhledných krabicích podél stěny. Nedej bože, abych jednoho dne zjistila, že v jedné z nich je něco, co musím nutně mít. Krabice s nádobím se nachází zhruba uprostřed naší posvátné pyramidy - při posledních sushi orgiích jsem byla nucena jíst vidličkou, protože bylo nad mé síly snažit se reorganizovat nastolený chaos.

Je to celkem zábava. A poslední dobou nemám čas myslet na hlouposti; zbývá mi na ně jen velmi málo prostoru.
Je to pár týdnů zpátky, co jsem si vyšla na večerní posezení se starou partou. Celkem brzo jsem zjistila, že jsme si tam s panem Z tak nějak podivně zbyli; ostatní se vypařili jako pára nad hrncem nebo raději vůbec nedorazili. Jak já, tak i pan Z, komunikujeme s tím druhým s určitým malým, ale jasně zachytitelným odstupem. Naše další nepsané pravidlo je, že se vyhýbáme i určitým tématům. Byly doby, kdy jsme nic z toho nedělali; ty jsou samozřejmě už dávno pryč.

Z jeho strany padlo několik poměrně neslušných (ovšem vcelku lichotivých) návrhů. Skoro jsem měla dojem, že jenom tak střílí od boku, aniž by čekal, že se chytím. Možná, že mu (statisticky vzato) vychází, že každá n-tá žena se na každou m-tou návnadu chytí, aniž by se musel přehnaně snažit. Já tu ovšem figurovala spíš jako statistická chyba nebo pravděpodobnostní odchylka a srazila mu jeho procentuální úspěšnost u opačného pohlaví o trochu níž.

Těsně před pátou hodinou ranní jsme se v lehce podroušeném stavu shodli, jak je parádní, že spolu můžeme normálně mluvit a chovat se přirozeně. Pravdou je, že mi tak úplně nepřipadá, že by na mě pan Z nehrál nějakou habaďůru. Pořád a neustále to tlačí jedním směrem - nepojedeš se mnou domů? Nedáme vanu? Nebylo to dřív skvělý? A tak i když jsem mírně přebrala, neustále jsem musela být ve střehu a dávat pozor, abych se nenamočila do něčeho, co rozhodně nechci.

Tak mě napadá: S muži, se kterými spím, se přísně vzato (až na některé výjimky) zásadně nepřátelím. Ke všem svým bývalým milencům chovám takový podivný druh odporu; něco, co mi za žádnou cenu nedovoluje vstoupit znovu do stejné řeky. U některých umím zdroj toho nelibého pocitu pojmenovat, u jiných je to v podstatě neuchopitelné téma.

Schwarzenégr je až naivně hloupý, Chorvat má naprosto odpudivou osobnost, pan Klobouček nemá příliš silnou vůli, Intoš je mi fyzicky odporný a iritují mě jeho názory, pan O si svojí skromností šlape po štěstí, Vašut je součástí stáda. Jo, tohle by mi šlo - být tvrdá a zlá. Nebo jenom upřímná?

(Pan R je úplně jiná liga, mimo všechna konvenční měřítka.)

Vlastně mě to celé mírně znepokojuje; znamená to, že mě vesměs velmi zajímá jen to, co je nové, neokoukané, nedostižné? Otázka však je - a koho ne? Kdo není zvědavý? Není zvědavost jenom formou ženské odvahy?

Čím víc víme, tím více ztrácíme pojem o tom, co je důležité.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ta podobná Ta podobná | 23. října 2013 v 22:28 | Reagovat

Je fajn si o sobě přečíst, a přitom nenapsat ani čárku. Za mě se vším souhlas. ;)

2 Aya Aya | 24. října 2013 v 9:50 | Reagovat

Za odporem k jiným lidem bývá schovaný odpor k sobě samé. Odpor k tomu, že ses zahodila s někým takovým, že v té době jsi byla stejná jako oni (jinak by ten odpor byl už předtím).

A ženská zvědavost je imho spíš ta pověstná neschopnost rozmyslet si, co vlastně chceme a nedání pokoje, dokud to nedostanem. S odstupem to je na Tobě dobře vidět. Proto taky nemůžeš dát pokoj panu D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama