Vážka

30. července 2013 v 9:32 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Říkávala jsem jí Vážka. Bylo mi asi deset let, když jsem poznala neskutečně uštěpačný prototyp dívky, která má často k tématu hovoru co říci, ale obsah jejích slov rovná se nule.


Vážka měla tehdy delší, rovně střižené blond vlasy, silnější postavu a jízlivý hlas. Když jsem ji o deset let později viděla na facebooku, vlasy už měla delší a důkladně vyperoxidované. Z každé fotky na mě mrkalo její starší vyprsené já v zhruba o dvě velikosti menší konfekci, kterou si navzdory své důkladné tělesné konstituci neváhala vzít. Spodní prádlo se jí zařezávalo do mocných špeků. Zpravidla volila outfity v barvě princeznovsky růžové, což bylo v ostrém kontrastu s jejími roztékajícími se rysy. Všimla jsem si, že tenhle typ dívek ví přesně, jak podtrhnout svoji levnou image. Hluboký výstřih a macatá stehna v mini mají poutat pozornost; odvést ji od zjevných věcí, které jinak bijou doslova do očí - Ahoj, nemám mozek.

Párkrát jsem tuhle maloměstskou obdivovatelku Paris Hilton viděla z autobusu; štrádovala si to na vysokém podpatku a při každém třetím kroku komicky škobrtla. Od té doby nic, jen občas z dálky na mě zasvítila její neonově růžová.

Dnes jsem ji potkala na zastávce. Inu, měla namířeno do Prahy - stejně jako já. Nasadila široký úsměv, a i když by stačilo pouhé ahoj, pozdravila mě přehnaně energicky - Ahóój kočko! Tebe jsem neviděla! Z jejích úst znělo slovo kočko jaksi nepatřičně; částečně proto, že jsme nikdy k sobě neměly blízko (důvodem mohl být značně nevyvážený střet dvou intelektů). Během dvou minut na mě stačila vychrlit, že s přítelem hledají v Praze podnájem, ale že je to strašně všecko drahý, když bere jenom osmičku měsíčně, ale jak se jinak má docela dobře, tedy vlastně né, že to docela ujde.

Celou cestu autobusem si krátím krátkým zamyšlením nad tím, jaké to asi je být Vážkou. Řekla bych, že žádný med. Jednu výhodu to ale mít může - netrápí vás globální problémy nebo alespoň problémy okolí, protože nejste schopná je vstřebat. Občas by mi bodlo mít takhle čistou hlavu.

Vždy je lepší hovořit s rozumným člověkem o něčem hloupém, než s hlupákem o něčem rozumném.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. července 2013 v 12:06 | Reagovat

Možná znám nějakou vážku, ale rozhodně je nevyhledávám. Není proč, nemám čas na pitomý řeči... :-)

2 Ella Ella | E-mail | 30. července 2013 v 17:55 | Reagovat

Ta reklama pod tím je fakt tematická -Vanish, důvěřuj růžové :-D.
Vážku nevyvážíš... Stejně jako ty si o ní myslíš, že je hlučná, tlustá a nevkusná blbka, ona si zase o tobě může myslet, že jsi namyšlená fiflena.
Tak nebuď pruďas, usmívej se, mávej a hlavně nenačínej náročná témata.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2013 v 21:02 | Reagovat

Jak říkal pan Horníček: Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde jen o to se nevyvraždit.

4 m. m. | Web | 1. srpna 2013 v 18:01 | Reagovat

To je hodně dobrej citát. Vlastní? :) Pro případ, že bych ho někdy chtěla použít, ať vím, koho mám dát do závorky.

5 bad-ice-cream bad-ice-cream | 1. srpna 2013 v 20:38 | Reagovat

[4]: Řekl to Paul-Louis Courier.

6 Gabi Gabi | Web | 18. srpna 2013 v 10:36 | Reagovat

Neříkala bych o ní hned, že je blbka. Je prostě svá. Já sice tento druh bárbín taky  nemusím, ale do duše jim nevidím, takže nesoudím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama