Držkopád

14. dubna 2013 v 21:29 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
V jednom z těch ženských časopisů, které tvrdí, že život začíná až po třicítce, jsem četla velmi emotivně laděnou pasáž. Autorka článku tvrdila, že když na něco dostatečně usilovně myslíme, je často už jen malý krůček k tomu, aby se představa proměnila ve skutečnost.


Provedla jsem nesčetně empirických pozorování a dokonce nastavila svou vlastní kůži. Přísahám na své vlastní vědomí a svědomí, že vytoužený sen-nesen se skutečností nestal, spíš se od ní ještě více vzdálil. Vítejte ve světě Citové prostitutky, která zahořela nenadálou touhou smazat a přeškrtat veškeré zmínky věnované panu D. Zároveň slavnostně prohlašuji, že se k tomuto tématu nehodlám vracet, načež laskavý čtenář přející mi všechno dobré s panem R si může v klidu vydechnout. Nebo spíš oddechnout. Apokalypsa středního rozsahu se nekonala a ani konat nebude.

Buď pan D ví, že já vím, že je v tom až po uši, anebo pan D vůbec není a já si tu už týden lámu hlavu nad tím, jak ho vmanipulovat do situace, kdy by se mi mohl hypoteticky přiznat. K žádné konfrontaci pochopitelně nedošlo - mám zřejmě sakra špatnou karmu.

Připadala jsem si naivně a hloupě, když na otázku, kam že dnes spolu jdeme, mi byla sdělena nelichotivá odpověď. Omluvil se zhruba v těch mezích, jako by se omluvil kamarád kamarádovi, když má něco neodkladného. Uvnitř mé hrudi explodovala velmi silná emoční dávka; zařekla jsem se, že už se nenechám tahat za nos. Zařekla jsem se, že teď měl pan D možnost, ale už žádnou další nedostane. Celý ten náš na slovo skoupý rozhovor měl jemně hořkou příchuť. Nemám tušení proč.

Takže je na čase celou tu možná-pravdu spolknout. A už se k ní nevracet.

O víkendu jsem se sešla s kamarádkami. Mezi nimi jsem známá jako ta, co nevaří, což ale není tak úplně pravda, pan R by mohl povídat. Pod záminkou, že je naučím, jak správně balit maki sushi (většina z nich umí ubalit jointa a asijskou kulturu do teď se zavřenýma očima míjely), jsme se už ve dvě odpoledne začaly pomalu opíjet. Byla to jedna z těch příjemných sobot, kdy toho nemusíte ani příliš namluvit a odpovědí vám je jen tiché souznění. Pravděpodobně jsem byla dost opilá, když jsem si z toho odnesla právě tento dojem. Statečně jsem se držela, když jsem několikrát sáhla po telefonu s úmyslem, že napíšu panu D, a svůj záměr jsem nedokončila. Rozpomněla jsem se včas, že u mě definitivně skončil.

Aby bylo jasno - nejsem znuděná svým vztahem. Jsem vděčná a uvědomuji si, jaké mám štěstí. Neměla bych na to zapomínat.

Maybe I'll go to hell.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WildChild WildChild | Web | 14. dubna 2013 v 21:45 | Reagovat

Holčičí (a alkoholová) společnost, vždy bezpečně odpomůže od problému s tím druhým, ne tak úžasným, pohlavím.

2 Ynne Ynne | Web | 14. dubna 2013 v 23:08 | Reagovat

mhm... někdy mě překvapuje jak intelektuální a zajímavá osoba se skrývá mezi skoro-alkoholickýma kurvičkama... těžké odlišit, ale dodáváš mi víru, že to kolem není tak zlé, jak se na první pohled zdá

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 20:17 | Reagovat

Usilovně myslíme? :D Kdyby to bylo tak lehký, všichni jsme happy :D

4 Lásky jedné tmavovlásky Lásky jedné tmavovlásky | Web | 18. dubna 2013 v 22:35 | Reagovat

Dobře děláš :-) Myslím, že by bylo hloupé něco tak krásného zahazovat, fandím panu R. :-) Ačkoli se to může zdát těžké a lehce se to říká, chtělo by to toho druhého člověka vytěsnit. Tím, že se ti přizná, nikomu z vás nepomůže. Tak proč to po něm chtít?

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 11:36 | Reagovat

Čtu a čtu a čtu. Máš moc pěkný a zajímavý blog. Už Tě mám na háku a budu šlapat cestičku dál... Přeju hezký víkend, dnes prší stokoruny... :-)

6 Yanna Yanna | E-mail | Web | 9. května 2013 v 18:52 | Reagovat

To mi připomíná mé aféry s panem M a J... A přitom jsem s panem J byla spokojená. Ještě, že jsou ty časy pryč...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama