Sweet dream or beautiful nightmare?

6. května 2012 v 19:44 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Stres z konce semestru způsobil další veselou návštěvu oparu v oblasti mých genitálií. Nebyla to ani z části taková pecka jako minule; jen dva, tři osamělé pupínky.


O tom, jak jsem na akademické půdě až k pláči průměrná, jsem psala. Pro ty, co nejsou v obraze to shrnu dvěma slovy: trápím se. Dokonce jsem se dostala do takového stavu, že jsem ani nebyla schopná pokračovat na svých školních projektech a jen jsem brečela do polštáře. Frustrace z vlastní nepřizpůsobivosti a pocit, že mi něco hodně důležitého neustále uniká. Takové byly poslední dva týdny.

Pan R se mnohokrát pozastavil nad mou podivnou náladou a dětinským chováním. Co bulíš? Proč řveš? Nedokázala jsem nahlas vyslovit jediný důvod. Jestli jsem mu někdy něčím pozvedla mandle, bylo to zřejmě právě tohle moje osamělé negativní sebetrýznění.

Nejsem s to to ani uspokojivě vysvětlit listu papíru. Takový je to chaos. Dokonce mi hned naskočí knedlík v krku, když už si řeknu, že toho bylo dost a chystám se panu R vylíčit, jak mě to celé mrzí, že to musí chtě nechtě snášet.

A pak přijdou výčitky. Jedna za druhou. A další. Nevím, jak se jich zbavit.

Mnoho lidí se bojí o svou pověst, ale málokdo se bojí svého svědomí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 6. května 2012 v 20:52 | Reagovat

Nemám k tomu co říct. Snad jen že takový sračky se bohužel dějou.

2 sasa sasa | Web | 6. května 2012 v 21:07 | Reagovat

největšími příčinami našich hádek je taky bohužel moje nezvládání zkouškovýho, chudák přítel je vždy první na ráně ...

3 m. m. | Web | 6. května 2012 v 21:32 | Reagovat

Chm, každej má právo někdy se sám pro sebe hroutit. Nesnáším, když mají všichni v takovou chvíli pocit, že ze mě musí tahat důvody, vysvětlení, vyjádření a bůhvíco ještě. Jasně, že člověk je na jednu stranu vděčnej za to, že se o něj někdo zajímá. Ale ne v tu chvíli. V tu chvíli mě to vždycky hrozně nasere a přeju si, aby mi všichni dali pokoj a nechali mě sakra mojí depresi.

4 Monika Monika | 6. května 2012 v 22:22 | Reagovat

Co jsem tak pochopila, tak pan R. neví proč se tak trápíš? Být tebou, neřeším to, že mě musí chtě nechtě snášet...ani bych se před ním nezkoušela nějak ospravedlňovat...co takhle se mu stulit do náruče a plakat a plakat...pak mu vysvětlit co se děje...

5 Ynne Ynne | E-mail | Web | 7. května 2012 v 0:35 | Reagovat

Jsi si jistá, že je tenhle směr, tahle škola a obor, pro tebe to pravý? Protože to vypadá, že ne...

6 Čerf Čerf | Web | 7. května 2012 v 8:32 | Reagovat

Sebevýčitky se musí brát "u huby", jinak jim moc naroste hřebínek. Co takhle na každou sebevýčitku najít v zájmu přírodní rovnováhy jednu sebepochvalu? :-)

7 renuška renuška | 7. května 2012 v 9:08 | Reagovat

[6]: To se mi líbí, tahle rvnice. A podotýkám, že pro ještě lepší pocit je vhodné naordinovat si těch sebepochval klidně víc, protože vždycky je důvod, proč na sebe být hrdý(á).

8 renuška renuška | 7. května 2012 v 9:08 | Reagovat

[7]: Pardon - rovnice ...

9 neříkej mi Lenko! neříkej mi Lenko! | Web | 7. května 2012 v 10:45 | Reagovat

Rozumim ti naprosto strasne moc. Podobne jsem se hroutila na konci minuleho semestru. Byla jsem deprimovana, demotivovana, otravena a znicena. Sama sebe jsem videla vyhozenou ze skoly, pracujici v Mekaci s umastenyma vlasama a znicenou manikurou. Pak jsem se schoulila u pritele v naruci, asi hodinu poslouchala jeho utesovani a nakonec jsem si uvedomila, ze i kdyz me z te skooly vyhodi, i kdyz budu skareda a umastena pracovat ve fastfoodu, on me bude mit porad rad. :) A to na tom bylo to nejkrasnejsi. Zkus to taky. Nikdo neumi utesovat lip, nez naruc cloveka, ktereho milujes. ;)

10 balstica balstica | Web | 8. května 2012 v 20:20 | Reagovat

Žádné zhrouceníčko. Čtu to tu od začatku a jsi v pohodě žena s nadhledem. To za chvíli bude fajn. :-)

11 A. A. | Web | 17. května 2012 v 19:13 | Reagovat

Tři roky jsem nezvládala školní stres. Teď maturuji, připadám si blbá jako tágo, ale objevila jsem novou, doposud skrytou část své osobnosti. Něco ve mně ten stres zvládat umí. Když mám nervy nadranc, prostě mlčím. Ano, jeden hysteráček a výhružky proběhly, ale je to skoro nic. Samotnou mě překvapuje, že nelítám a nešílím. Místo toho sedím, mlčím a přepisuji již dávno sepsané poznatky. Tenhle stav má zřejmě na svědomí fakt, že jsem začala cvičit, jinak si to u cholerika, jakým nepopiratelně umím být, neumím vysvětlit.

12 B.D. B.D. | Web | 27. května 2012 v 14:51 | Reagovat

Až budeš mít diplom, zjistíš, že si s ním můžeš tak akorát vytřít... slzy z očí, jak moc jsi kvůli tomu vyšilovala!

13 Eruvië Eruvië | Web | 8. června 2012 v 9:28 | Reagovat

B.D. má pravdu. Taky mě něco podobného potkávalo každé zkouškové, pak to bylo za mnou a já zjistila, že ten stres za to nestojí. Jinak jsem tu poprvé a jsem zatím nadšená a to jsem začala od konce :-)

14 fall fall | Web | 20. července 2012 v 9:34 | Reagovat

Jo. Jo. Jo....na pohled bezdůvodné smutnění je pro chlapy hrůza. Nejhorší je, že oni sami necítí většinou zlost, ale úzkost z toho, že neví, která bije.
Doufám, že opary brzo zmizí, je to dost nepříjemná záležitost, a často se objevuje nejen při stresu, ale i při nebavlněném spodním prádle (ale asi znáš...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama