Zákony, jimiž se řídí náhoda

18. února 2011 v 18:45 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Tak si tu jdu zase hezky hrabat na svém vlastním písečku. 


Co bych vám tak řekla. V dobách minulých hojně opěvovaný pan D se snaží navázat něco, čemu by se možná dalo říkat kontakt. Máme spolu pramálo společného; stejně jako s ostatními za staré písmenkové party. Aktuálně s nimi nesdílím nic. Neventiluji jim své nadšení. Neví o mých úspěších. Pramálo tuší o mých pádech.

Komunikace s panem D vypadá zhruba tak, že se čas od času přeptá, jak se má jeho oblíbená vysokoškolačka. Připojí pár rádoby vtipných historek, co by mě možná dřív braly, a mezi řádky naznačí, jak rád by mě viděl. Já si to přečtu, řeknu si dobrý, no, a jdu dál. Tohle je uzavřená kapitola.

O panu P a panu Z nemám žádné konkrétní zprávy; žijí svůj šedý nalinkovaný život po boku přítelkyň, se kterými jsou ze setrvačnosti. Lenost jim částečně nedovoluje měnit zaběhnutý stereotyp.

S panem O se uvidím za pár dní. Několik měsíců jsem nebyla s to mu vrátit poslední zbytky věcí, co se mi bez ladu a skladu válely po pokoji. Každý den jsem o ně nespočetně krát zavadila pohledem. Nejprve mě bodala do srdce jejich čistá přítomnost; později jsem s nimi vycházela bez mrknutí oka. Zvláštní, jak se člověk může naučit spoustu věcí vesele ignorovat.

Pan K nakousnutí aspiruje na zabedněnce roku, neboť i po třech měsících totální izolace nepřestává doufat, že mu zvednu telefon a odpovím na textovku.

Na Hafa a na Bloncku nemám čas. Respektive nějaký by se našel, kdybych ho uloupla z toho, který věnuji panu R (a toho zatím nejsem víceméně schopná).

Nedávno jsem narazila v baru na mírně opilého Schwarzenégra. Možná až příliš dramaticky mě objal a skládal k nohám poklony. Stáli jsme u velkých reprobeden, takže stačilo nasadit chápavý výraz a sem tam přikyvovat. Mezi tupým tuc-tuc jsem občas zaslechla nějaké poměrně ohrané fráze jako jsi jediná, kterou jsem doopravdy miloval nebo kdybych tak mohl vrátit čas. Z citového výlevu pana nabušeného se mi udělalo mírně nevolno, načež jsem mu oznámila, že jdu na toaletu a opatrně se vzdálila. Zbytek večera jsem se mu důkladně vyhýbala.

Příště o čtrnáctém únoru. O čtrnáctém únoru s panem R.

Slon bývá obvykle zobrazován menší, než je ve skutečnosti. Ale blecha vždy větší.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 18. února 2011 v 19:02 | Reagovat

Ten citát na konec je výstižný :))
14.únor s panem R ?? Šup s ním sem :))

2 Matt Matt | E-mail | Web | 18. února 2011 v 19:03 | Reagovat

it's time to move on

3 zoufálek zoufálek | Web | 18. února 2011 v 19:11 | Reagovat

co si myslíte o mé myšlence? mám pravdu? potřebuji vyslyšet vaše názory. nutně.

4 m. m. | Web | 19. února 2011 v 14:40 | Reagovat

Ten citát je luxusní, to si budu muset zapamatovat. Nj, taky by mě zajímalo, proč musí člověk v životě pořád narážet na starý známosti, s kterýma se už vypořádal. Proč ty lidi nepochopí, že jejich 15 minut slávy v našem životě je už dávno pryč? To nemají vlastní život, že se musí pořád snažit o návrat do našeho?

5 Floweenka Floweenka | Web | 21. února 2011 v 13:08 | Reagovat

Tyo.. už jsem docela o těch všech ztratila ponětí. Je dobře, že je to za tebou.. sice to bylo zajímavý, ale bylo by sobecký chtít, aby jsi zas psala, jak jste si to rozdávali na stole.. promiň :D

6 Margarita Margarita | E-mail | Web | 22. února 2011 v 16:29 | Reagovat

Ahojky , myslim že máš pravdu.. Je to vážně dobrá myšlenka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama