Trvanlivá adresa

1. února 2011 v 17:01 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Mám snad nejnižší hladinu kofeinu v krvi za bůhvíkolik let. Pociťuji takový nedostatek, že jsem si musela uvařit dvě silná pressa s mlékem a ještě jedno grandiózně obrovské latté. Dva dny jsem byla u pana R; dva dny jsem ani nepřivoněla k praženým kávovým zrnkům. Nechápu, jak může fungovat, když tenhle božský nápoj nepije. Pominu-li drobný coffee detail, nebylo předchozím osm a čtyřiceti hodinám co vytknout.


Z kraje se snad jen sluší říci, že jsem nečekala, že vás až tak výrazně nadzvedne můj minulý článek ze židle. Otázka morálky se bezesporu dotýká nás všech; ale proč je tohle téma tak ožehavé? Kde je hranice, za kterou je nepřípustné vkročit? Proč je dobré vůbec mít nějakou takovou pomyslnou linii? OK, tohle nechám zatím bez nějaké emotivnější reakce. Stále nejsem schopná hlubší analýzy, protože se ještě cítím na jednu důkladnou dávku kofeinu.

Buď jak buď, deadline jsem nesplnila; rozhodla jsem se oné již zmiňované samostatné práci vetknout výraznější ráz; výraznější stopu mé osobnosti. Kdo ví, kolik mě to přepracování bude stát. Možná lepší známku, možná druhý zápis předmětu. To nejdůležitější stejně už mám; nesmazatelné vzpomínky na pana R a na to, jak se moje holá kůže dotýká té jeho. A sladký příslib do budoucna. Růžové zítřky, tak by se to dalo - kdybych spolkla všechen svůj cynismus a pragmatičnost - nazvat.

Z nějakého zvláštního a blíže nedefinovatelného důvodu jsem byla posmutnělá. Hověla jsem si v jeho posteli, přepisovala některé pasáže semestrálky a po očku sledovala, jak můj pan učitel zdvořile odepisuje studentům na jejich maily. Chtěl po mně zkontrolovat odborný článek, samozřejmě v angličtině, což mi přišlo dost úsměvné, protože myslím, že nejsem o moc lepší než on. Spíš vůbec nejsem lepší.

V závislosti na tom všem, co dělá, čemu se věnuje, atakovala mou mysl nervy drásající myšlenka. Jemný záchvěv toho, že je snad něco v nepořádku. Nemůžu se totiž zbavit pocitu, že mi vlastně asi nikdy nebude tak úplně patřit celý. Pro svou angažovanost. Pro svou rozvernou povahu. Pro to, kvůli čemu na něm můžu oči nechat. Potvrzuji tím domněnku, že ze stejných důvodů, ze kterých se zamilováváme, máme tendenci vztah pohřbít?

A pak jsem zase dlouze dumala nad tím, proč jsem mu sakra ještě neřekla na přímo, co pro mě znamená. Na co čekám? Až to poví on mně? Jak můžu být po více jak měsíci plného důvěrností a intimity nejistá? Možná jen nerada vystavuji kolemjdoucím na odiv svoje slabosti. Možná, že jsem srab.

Když jsme vedle sebe v noci usínali, znovu jsem se ponořila do svých parazitálních úvah. Zřejmě potřebuji slyšet, jak mě má rád a že vůbec mě má rád. A asi si o to budu muset říct, jinak se ničeho takového nedočkám (čímž bych ráda apelovala na všechny muže, kteří se prokousali až sem - říkejte svým partnerkám, přítelkyním, manželkám, že je máte rádi; chtějí to slyšet).

Pravdivé slovo je jako hořký lék - není příjemné, ale pomáhá.
(vietnamské přísloví)
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 1. února 2011 v 17:14 | Reagovat

Fí, tak jsem si přečetla komentáře pod minulým článkem. Když jsem ho četla poprvé, nebylo tam ještě nic. Teď je tam hotová přestřelka.

Já osobně říkám, že každý svého štěstí "rušnovodič".

Poslední odstavec. Je hezké, když ti někdo pořád říká, že Tě má rád, či že tě dokonce miluje. Ale na druhou stranu, čím ta slůvka získávají své kouzlo? Tím, že je slýcháme tak málo.

Hezký skorovečer.

2 anchadelfoto anchadelfoto | Web | 1. února 2011 v 17:35 | Reagovat

Hlasujte ve fotosoutěži nebo se zaregistrujte do soutěže nové na

http://anchadelfoto.blog.cz/

a jestli máte partnerské nebo životní problémy obraťte se na

http://poradnapartnerska.webnode.cz/

3 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 1. února 2011 v 17:36 | Reagovat

Já kafe nepiju. Nepiju totiž skoro vůbec ani vodu, takže když se ještě navíc napiju kafe, je ze mě seschlá větev... :D
Co k minulému článku - morálka je morálka, ale každý se jí někdy neřídí, že ano :) Ale každý máme svůj názor, tak proč se dohadovat.

4 uajiii uajiii | Web | 1. února 2011 v 17:40 | Reagovat

Nemůžeš chtít, aby ti patřil celý! Co by jsi z toho měla? Nejdřív by se zbláznil on, pak ty. Takhle je to vpořádku:)

5 Mari Mari | Web | 1. února 2011 v 17:47 | Reagovat

Není to ale sladká nejistota?

6 Nicolette Nicolette | Web | 1. února 2011 v 18:47 | Reagovat

Zamysli se, není to právě ta nevědomost, co tě na něm tak přitahuje??...

7 Ninsie Ninsie | Web | 1. února 2011 v 19:39 | Reagovat

A jak to bude potom, až ti to řekne? Teda pokud ti to řekne? Uslyšíš, co potřebuješ slyšet a neomrzí tě během chvilky? Nebudeš mít pocit, že jsi tady dosáhla už určité zenitu a postupně není kam jít?

8 Aailyyn Aailyyn | Web | 1. února 2011 v 21:28 | Reagovat

Není věc, nikdy ti nemůže patřit, být celý tvůj. Chtít ho vlastnit a mít ho stopro pod kontrolou je první krok do pekla. Snad máte každý taky svůj život, své já, svou osobnost. A hned druhý chybný krok je mámit vyznání z chlapa, když se mu do něj ale fakt nechce. Kdo říká, že ženské vidění světa je to ok? Že tudíž chlap má ustoupit a sypat ze sebe zamilovaný věty na počkání? Možná ti chlapi vážně vědí, proč něčím podobným šetří. Někdo to tu napsal, jestli ono to pak nezevšední. Dám spíš na činy než na slova.

9 ts ts | 2. února 2011 v 8:53 | Reagovat

ted uz to nevydrzim neokomentovat...delal jsem si statistiku mezi kamaradkama (kdyz mi zena vycitala, ze ji sve city nedavam najevo) - chlap co ti pravidelne rika, ze te miluje je podezrely a neduveryhodny. bud ma jeste jinou/jine a je to profesionalni svudce, nebo ti zdrhne s jinym chlapem :) my prumerni monogamni testosteronaci to nerikame. neleze nam to z pusy. neznamena to ze te nemiluje...

10 renuška renuška | Web | 2. února 2011 v 8:53 | Reagovat

[8]: Ano ano, souhlas do puntíku. Ten můj nejsladší a nejmilejší pan T. mi nikdy neřekl, že mě miluje, v podstatě ani já jsem mu to takhle narovinu neřekla. Když se se mnou rozcházel, tak naopak kolem sebe metal slovíčky typu: "Nikdy jsem vás nemiloval tak, jak jste si přála - nešlo mi to po tom všem ... (dlouhá historie, kterou tu nebudu rozebírat), ale mám vás pořád velmi moc rád." Ovšem právě jeho činy hovořily za vše a hovoří doposud. Fakt, že možná nejspíš nikdy nebudeme spolu, ale že se máme rádi, že jsme spolu rádi, že o sebe stojíme a že si chybíme - to je láska.

11 m. m. | Web | 2. února 2011 v 9:20 | Reagovat

Pod to se podepisuju - ta nejistota, jestli tě kluk má nebo nemá rád a jak moc, je nesmírně trýznivá a já z toho vždycky blázním, kor když já toho člověka miluju. Ale s tím se zase pojí větší strach se na to zeptat, protože neuspokojivá odpověď člověka ve vteřině připraví o iluze a my se jich hrozně neradi zbavujeme. Na druhou stranu si myslím, že kluci jsou na tom mnohdy podobně a nevědí, jak se holky zeptat nebo jak to vyjádřit, protože jsou ještě míň obratní v těchhle věcech než my. Asi bychom měli přestat čekat a prostě to říct. Asi i ty bys mu měla bez problémů říct, co cítíš. Předně se nemáš za co stydět, takže proč se tomu bránit? A za druhé, i kdyby řekl něco, co tě nepotěší, lepší to vědět teď než později.

12 Aailyyn Aailyyn | Web | 2. února 2011 v 12:11 | Reagovat

Slyšet je to hrozně příjemný. Samozřejmě. Chlapům ovšem z úst ta vyznání kolikrát nejdou. Prostě o svých pocitech mluvit neumí. Anebo to rovnou považuje za zbytečný, protože "jí to přece musí být jasný, když s ní jsem a chovám se tak, jak se chovám". Slova jsou fajn, ale činy jsou důležitější. Mít doma romantika, kterýmu nečiní problém říct, jak jste nádherná, úžasná a fascinující je sice hezký, ale ne nezbytný. Řekla bych, že takový chlap je spíš výjimka. Takového průměrného chlapa nějak nenapadne, že je něco v nepořádku a když napadne, tak mu ta slova stejně nepolezou přes rty. :-) Každopádně rozhodně nenutit, nenechal by se a všechno by se pokazilo. (Možná je to i krátká doba? Alespoň u mě by měsíc krátká doba na nějaká velká vyznání byl.) Ale pokud vím, tak ze strany CP už vyznání citů proběhlo. A sama musí vědět, co z chování pana R. vyčíst. A jestli nestojí za to anebo stojí a prostě jen patří mezi ty "průměrné chlapy", kteří vás obejmou, když je vám zle, při chřipce se o vás bude celý den ochotně starat ale "miluju tě" z nich nejde vytáhnout ani heverem. :-)

Jo a ještě něco. Nechtěla jsem plácat dvě myšlenky do jednoho. Ale chudák chlap, když si žena neumí rozmyslet, co všechno povaha dotyčného obnáší, nejdřív na něm pěvuje, jak je úžasný, šikovný, co všechno dělá a umí a pak se do něj pustí ve stylu "ty děláš tohle, tohle a tohle a pak na mě nemáš čas". (Modelová situace v narážce na článek, aplikovat to lze prakticky na cokoli.) Takový obrat moc nechápu. Není nutný skákat ze všeho nadšením, nakonec se to ani stát nemůže, růžový brýle časem spadnou. Ale je nutný se s tím smířit, že vždycky všechno nebude sluníčkový, občas nebude mít čas. Občasný negativní pocity na závadu velkýmu štěstí nejsou. Život není bezvýhradně růžová pohádka. Je potřeba se s tím jen srovnat, protože hnout se s tím nedá. Buď si on bude trvat na svém a naštve se anebo se změní, ale pak bude svou vlastní karikaturou.

13 Scheisse Katze Scheisse Katze | Web | 4. února 2011 v 12:30 | Reagovat

Sice tu nejsem poprvé, ale už delší dobu si čtu slova a věty z tvýho života a musím říct, že mě to neskutečně baví :-) Poutavej pravdivej příběh a literární talent na papíře vypadá nejlíp ve všech barvách :-)

14 Lucie Špačková Lucie Špačková | E-mail | Web | 5. února 2011 v 2:37 | Reagovat

[13]: lépe jako ty bych to asi nevyjádřila.
Chodím sem déle a i kdybych měla tuto slečnu pokládat za děvku, tak to rozhodně tvrdit nehodlám, protože citová prostitutka má rozhodně nějakou duši a někdy bývá snadno zranitelná a jsem zvědavá, zda se s panem R třebas i usadí - ví bůh :-)

15 Nellie Happyness Nellie Happyness | Web | 14. května 2011 v 17:56 | Reagovat

Já bych poradila mužům, aby spíš říkali "miluji Tě", protože když mi přítel po třech letech, co jsme spolu a co mi celou dobu říká, jak mě miluje, řekne jednoho dne "že mě má rád", dost mě to vzalo ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama