Záporná vzdálenost

7. ledna 2011 v 16:23 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Úterý, sedm ráno. Za okny ještě neprostupná černočerná tma; na chlup stejná, jako v celém pokoji. Opatrně jsem vklouzla do teploučkých bačkůrek a tiše se přemístila do koupelny k ranní očistě. Za pár hodin se uvidím se svým nejoblíbenějším vyučujícím. Zcela mimochodem mě také čekala zkouška.


Rozhodla jsem si oholit nohy. To stačí, pomyslela jsem si. Za prvé - nechtělo se mi pouštět do likvidace neprostupného pralesa mezi mými nohami z hlediska časové náročnosti. Za druhé - své šance na to, že se ke mně pan R přiblíží na zápornou vzdálenost, jsem vyhodnotila jako velice mizivé.

Seděla jsem před učebnou a nervózně si opakovala látku. Jakmile se objevil pan R, lehce jsem znejistěla a opatrně se na něj usmála. Početnému hloučku studentů horlivě zapisoval cosi do indexu; zírala jsem na něj a bušilo mi srdce. Až skončil, vypařili jsme se na oběd, kam mně zcela nenápadně pozval. S radostí jsem zaklapla skripta a jako ocásek ho následovala.

Objal mě, políbil, a oznámil mi, že mi bude držet na odpolední zkoušce palce.
"A na jak dlouho to máš, nechceš pak přijet ke mně?"
Pochopitelně jsem neodmítla. A v duchu si posteskla, jak jsem ranní koncert se žiletkou odflákla.

Ale abych vás neuvedla v mýlku. Ačkoliv mám v jeho přítomnosti neustále vlhké kalhotky, nešla jsem za ním proto, abych se s ním vyspala. Jako docela přijatelné bych brala i to, kdybych na něj mohla zírat skrz tlusté sklo.
Neustále si v hlavě opakuji, jaké mám štěstí. Sbalila jsem svého učitele.

Leželi jsme nazí v posteli. Jeden druhého jsme zasypávaly sladkými polibky.
"Na co myslíš?" zeptal se mě.
Otázka mě přivedla do lehkých rozpaků. Poslední dobou myslívám jen na jednu věc. Na těch osm písmen, s kterýma jsem dřív docela plýtvala; ale až nyní přišla na kloub jejich skutečnému významu.
"Hmm, na nic," prohodila jsem ledabyle.
"Né, vážně, na co myslíš?"
"Fakt to chceš vědět?"
"Jo. Na rovinu, na co myslíš?"
"No tak jo," zašeptala jsem. Následovala krátká pomlka; potřebovala jsem čas, abych mohla analyzovat, co všechno mu povím. Taková malá interní cenzura.
"Myslím na to, že tě mám děsně moc ráda."
"Vážně?" pousmál se, načež se koutky jeho úst šibalsky zacukaly.
"Taky tě mám moc rád," dodal.

Po něžných pěti hodinách v peřinách a následné krátké seznamce s jeho spolubydlícím (se kterým mě jistě ještě též večer důkladně probírali) jsem se přesunula na svou kolej a spokojeně usnula.

Středa se pomalu vlekla v odlesku těch jen pár hodin starých událostí. Nepříjemným probuzením do šedi všedního dne byl až pan K nakousnutí, jež jako mlsný kocour obcházel kolem koleje. Možná, že kdybych zrovna neotevřela okno, abych dostala do pokoje čerstvý vzduch, ani bych ho nezaregistrovala. Zcela vážně; vyloupl se z něj psychopat. Už ani nespočítám na prstech, kolikrát jsem ho poslala do těch míst, kam slunce obvykle nesvítí. A to, že se o tom nerozepisuji, svědčí spíš o tom, že nechci tohle nechutné téma rozmazávat.

Chtěla jsem začít něco smysluplného dělat, ale jako by se moje mysl zasekla a jediné, co mi byla s to nabídnout, bylo přehrávání si polibků a něžností, jejichž autorem byl pan R.

Včerejškem jsem tomu všemu nasadila korunu; ačkoliv jsme oba akademicky vytížení, navečer jsem se nasoukala do kratičké minisukně (té, co ji s radostí opěvuje pan P) a přímočaře se v esemesce otázala, zda ho z posedávání u počítače nebolí zádíčka; že ho přijdu namasírovat.
Vzápětí přišla kladná odpověď.

Vášeň, s jakou z něho strhávám oblečení, je nezkrotná. Smyslně přivírám víčka, když nasávám vůni jeho kůže. A taky jsem si až někdy v jednu ráno uvědomila, že to už se přes celou Prahu asi nepotáhnu do své osamělé postele. První regulérní noc u pana R. Se společnou sprchou a snídaní do postele.

Existují dva jazyky - emocí a logiky. Použijte ten správný, abyste se domluvili.


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Namiko Namiko | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 16:36 | Reagovat

Uá, doufám, že pan R je ten pravej!
Hrozně moc ti to přeju.

2 Eloush Prdloush Eloush Prdloush | Web | 7. ledna 2011 v 17:26 | Reagovat

Hrozně pěkně se tvé články čtou. Též Ti to přeju, ať vám to vydrží :).

3 reenade reenade | 7. ledna 2011 v 17:56 | Reagovat

Kdybys nebyla holka z krve a kostí, kdybys byla jen "cizí pisatelka", kdybys byla fiktivní smyšlenka z pera fantazírující nymfomanky, říkala bych si ... "pohádky, co mažou holkám med kolem huby".

Ale Ty jsi a Tvé romance jsou a já jsem tolik ráda, že ze světa ještě nevymizely. Děkuju.

4 Azzy Azzy | Web | 7. ledna 2011 v 18:26 | Reagovat

Spolubydlící? Ty mi z potencionálních partnerů dělaj asexuální lidi. Jsem rád že ti to vyšlo a nevyčíslitelně ti závidím.

5 Nelly June Nelly June | Web | 7. ledna 2011 v 18:58 | Reagovat

To se tak krásně čte =)

6 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 7. ledna 2011 v 20:43 | Reagovat

Souhlasím → [5]:[3]:[2]:[1]:

Tvůj článek mne opravdu zaujal, píšeš nádherně. Určitě se sem ještě vrátím =)

7 miloSKo miloSKo | E-mail | 8. ledna 2011 v 9:26 | Reagovat

Veľa ľudí zabúda kombinovať logiku a emócie a tá komunikácia je potom nekompletná...

8 Zinna Zinna | Web | 8. ledna 2011 v 16:00 | Reagovat

Já jsem taky na začátku vztahu měla strašný problém s oněma osmi písmenkama. Nekvůli tomu, že by to nebyla pravda, ale kvůli tomu že mi připadalo příšerně patetický něco takovýho vůbec říkat a trošku jsem se styděla, nicméně časem se to poddalo a teď si občas připadám jako nejpatetičtější osoba kterou znám.

9 D. D. | 8. ledna 2011 v 16:38 | Reagovat

[3]: "pohádky, co mažou holkám med kolem huby".. Podle mě se to co CP popisuje děje pořád.. Já to mám na denním pořádku, jen bych to nedokázala tak dokonale vykreslit :)

10 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 8. ledna 2011 v 21:23 | Reagovat

Souhlasím s ostatními, krásně se to čte.
Hodně štěstí! ;)

11 Ejdý Ejdý | Web | 8. ledna 2011 v 22:53 | Reagovat

Je to nádhera! Obdivuji, s jakou grácií vše popisuješ, tvou upřímnost.

12 LamyLucy LamyLucy | Web | 9. ledna 2011 v 6:09 | Reagovat

Ahoj, musim ti napsat !!!
Nejak, uz nevim jak, jsem narazila na tvuj blog. Prvni, nejcerstvejsi clanek me fascinoval. Pohltil me.
Musela jsem to precist cele - trvalo mi to dve hodiny, precist posledni pulrok tveho milostneho a sexualniho zivota. Cely tvuj blog.
JE to UZASNE.
Jsi to, co jsem nikdy neumela.
Neumim mluvit s kluky, natoz s muzi.
Nikdy jsem se nezamilovala.
Nikdy jsem neflirtovala.
Chodila jsem s jednim, z druhym to byl vztah ciste "friends with benefits".
Prijdu si jako nicka.
Nemela bych odvahu. Nemam ji ani ted.
Sex jsem naposledy mela v cervnu. V cervenci si totiz muj "friend with benefit" nasel pritelkyni a zamiloval se. Jsou spolu doted a ja ziju jinde.
Muj sexualni zivot je priserne ubohy...
Nikdy me nikdo nepozadal o telefonni cislo.
Jsem oskliva, proto.
Tak trapne.

Hrozne bych ocenila, kdybys odepsala na muj blog.
A nezhroz se, prosim, mymi udaji vahy a vysky - ze je to nechutne, to vim az moc dobre.
Predem dekuju, dekuju moc.

13 heartbreakingmorning heartbreakingmorning | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 10:04 | Reagovat

Články na začátku se mi líbily víc, byla jsi to víc ty, víc reálné, víc osobní, víc prosté, upřímé a přímé.

Tohle už je na hranici literatury.

14 Aailyyn Aailyyn | Web | 9. ledna 2011 v 13:41 | Reagovat

[13]: Kdyby to byla literatura, tak je to nehorázný kýč (napravení zlobivé holky nehynoucí láskou). :-)))

15 Chiara Povera Chiara Povera | Web | 9. ledna 2011 v 21:57 | Reagovat

Měla bych se tu rozepsat, ale bude stačit když řeknu, že souhlasím se všemi komentáři.

16 Ahmed Ahmed | E-mail | Web | 28. září 2011 v 23:57 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama