Lokální drama

2. prosince 2010 v 21:18 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Zcela upřímně, ještě jsem se oficiálně s panem Kloboučkem nerozešla. Potřebuji od něj pár licencovaných prográmků od Adobe, takže v podstatě ještě nenastala vhodná doba. Taky jsem si zahrála na parádní pindulínu, protože mě pan K nakousnutí vzal do neuvěřitelně naleštěného kadeřnického salonu (kam bych se jinak opravdu bála vkročit) a poté s novým a oslnivým účesem na nákupy a nakonec na večeři. Tam mě chytl za ruku a řekl, že mě má moc rád, což vlastně v porovnání s tím, že za mě ten den utratil skoro dvacet táců, ani moc nebolelo.


Ale. Celé odpoledne jsem cítila ty opovržlivé pohledy. Dívala se na mě tak prodavačka, když pan K nakousnutí platil za mé drahé oblečení. Stejným rentgenovým zrakem mě sledoval číšník, když jsem si bez mrknutí oka objednala jídlo za pár stovek. Pán, co mě stříhal, si mě nenápadně měřil od hlavy až k patě. A na čele měl napsáno: "Ta s tím boháčem určitě šuká, pche."

Nikoli, moji milí zlatí. Nešuká.

Z deliria, v němž se nacházím už pěkných pár dní, jsem našla takový titěrný pseudovýchod. Spolubydlící jsem stůj co stůj tloukla do hlavy (pro ni patrně nezajímavé) podrobnosti o panu R, až mi s neuvěřitelným klidem v hlase sdělila, ať si ho sakra přidám jako přítele na facebooku. Že zjistím, jaká je vlastně situace. Má přítelkyni? Nemá? Odkud je? Kdy má narozeniny?

Ok,  na to bych přišla sama. Ale nikdo mi tu nevyvrátí můj absolutně beznadějný pocit. Pocit, že pro něj nejsem dost dobrá. Já jsem bad girl, on je good guy. Zdání klame; jako good girl jen vypadám. Abych to nějak jasně shrnula. Nevěřím si, že bych ho zajímala nebo mohla zaujmout. Bojím se, že mi ani nedá šanci, abych mu ukázala, že nejsem jen prázdný obal oblečený do vhodně zvolených značkových hadrů.

Po dlouhé době si nejsem něčím jistá. A to je nepříjemné probuzení.

Včera (asi ve dvě ráno) jsem zaslala naléhavou request panu R. Samozřejmě jsem se nevyspala, protože co deset minut jsem jako maniak kontrolovala, zda žádost přijal. Až když jsem se odpoledne připojila na web z telefonu, málem mi vyskočilo srdce z hrudi. Celým tělem mi prostupoval hřejivý pocit štěstí; ano, kvůli tomu, že mě nehodlá ignorovat. Jenže to nebylo všechno. Připojil ještě krátkou zprávu.

Napsal mi: Dobré odpoledne slečno, jak se daří?
A já si z toho málem cmrdla do kalhot. 

Mám ho jako tapetu na ploše. Sídlí v mém mobilním telefonu. Pan R je virtuálně všude; ale nejvíc v mé hlavě. 99% toho, co můj mozek dělá, je analýza každého detailu, který se ho týká a který jsem s to si vybavit. Zbylé 1% mého původního ryze racionálního já je odhodlané se jen tak nevzdat.

Za nové zkušenosti se platí draze. Jednoduše proto, že nevyužíváme těch starých.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Souxie Souxie | Web | 2. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

Občas si říkám, že je docela vtipné, jaká maličkost dokáže člověka naprosto odrovnat .. ano, i to přidání do přátel :D
Přeji hodně štěstí .. ;-)

2 Katalyn Katalyn | Web | 2. prosince 2010 v 21:54 | Reagovat

tak jen pozor, aby se někde u tebe náhodou neviděl dříve, než to bude vhodné :-)

3 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | Web | 2. prosince 2010 v 22:04 | Reagovat

Ty pocity znám:) schopnost milionkrat aktualizovat stránky jestli UŽ a když to UŽ konečně přijde tak ten nával šílený radosti:)

4 denik-maleho-pubertaka denik-maleho-pubertaka | Web | 2. prosince 2010 v 22:21 | Reagovat

Takový využívání kluků xD, 20 000, no ty vole...

5 m. m. | Web | 2. prosince 2010 v 23:04 | Reagovat

Člověče mírni, nebo z něj zblbneš :)

Pche. Docela by se mi líbilo, kdyby se na mě aspoň jednou pověsil nějakej zazobanec. Zatím přitahuju víceméně jen socky :D

6 Texie Texie | 2. prosince 2010 v 23:09 | Reagovat

Pocit, kdy jsem každým pět minut kontrolovala svůj profil na facebooku, jestli si mně potvrdil, znám velmi dobře. Dokonce je to taky profesor, šestatřicetiletý doktorant. Jen mám vůči tobě tu smůlu, že ačkoliv jsme se už nejednou po přednášce bavili, je šťastně ženatý a má malou dceru. A když ho s tou čtyřletou holčičkou, kterou naprosto zbožňuje, vidím, prostě se morálně nedokážu pokusit o nic, čím bych to jeho rodinné štěstí mohla narušit.

7 Ejdý Ejdý | Web | 5. prosince 2010 v 11:23 | Reagovat

Vím zcela přesně, jak se cítíš. Bojuj!;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama