Hlavně nenápadně

11. prosince 2010 v 0:24 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Čtvrtek jsem probděla se zamlženou myslí. Moje totálně puberťácky ztřeštěné chování vstoupilo do nové dimenze. Má takovou novou, reálnější podobu. Už totiž nepřemýšlím nad tím, co by kdyby. Né, vážně, dám vám doboru radu. Pokud něco opravdu chcete, zařiďte se podle toho. Kde bych byla já, kdybych se neodvážila pozvat pana R na rande.


Já vám to povím; dál bych se užírala myšlenkami na to, než mi ho vyfoukne jiná. A každý pátek bych na něj při výkladu omámeně zírala. Ok, nezní to špatně, ale to by prostě bylo vše.

Existuje nemalá množina skutečností, se kterými nejsem s to se smířit. Některé můžu vesele ignorovat, jiné přejdu, ale jen kvůli tomu, že s nimi prostě nepohnu.
(Zkusme změnit zákon zachování energie. I když! Vím o jednom případu, kdy zaručeně neplatí.)
No a ten zbytek... Ten zbytek je jednoduše na mně. Jak se ním poperu. Mít hlavu v oblacích je sice moc fajn, ale málokdy mi to přineslo něco extra. Neříkám, že bych nejradši ze všech udělala stejné pragmatiky jako jsem já. Ale nebylo by to pak všechno mnohem lehčí?

To je zase úvaha. Že já nestuduji nějakou humanitní pavědu. Tam by se mé ego vybilo, a neměla bych čas řešit, kde si ho naženu.

Ehm, takže zpět k tématu pan R.
Pátek jsem si naplánovala naprosto geniálně. Nenavštívila jsem předmět pana učitele v obvyklou dobu, ale šla jsem až na jeho poslední hodinu. Říkala jsem si, že pak není důvod, proč by zbytek dne netrávil se mnou.

A tu mi přišla smska, proč nejsem ve škole. Zda se mi nechtělo vstávat.
Opravdu mi to vykouzlilo úsměv na tváři, protože jsem tak úplně nepočítala s tím, že by mě mezi tou spoustou studentů hledal. Představovala jsem, jak od jednoho k druhému těká očima a nemůže mě najít. Funny.

Odepsala jsem něco v tom smyslu, že dorazím na odpolední hodinu a rovnou jsem připojila otázku, jestli nechce malý doprovod na vlak, když má v plánu jet domů.
'Ano, ale nenápadně, víš jak', stálo v odpovědi.

A tak jsme nenápadně spolu zašli do školní kantýny a nenápadně zamířili na hlavák. Nenápadně jsme se na sebe culili a nenápadně konverzovali.

Na nástupišti už byl přistaven jeho spěšný rychlík, co za celých 8 minut vyrážel.
"Půjdeš se mnou dovnitř?"
"Jo, ale ráda bych včas vystoupila."

Což se ukázalo jako neuvěřitelně složitý problém, neboť jakmile jsem usedla na sedadlo vedle něj, vzal mě za ruku. Jasně, že jsem byla mimo od té doby, co jsme byli spolu, ale můj naprosto zoufalý stav umocnilo to, že se mě prostě dotkl. Já nevím, jestli jste to někdy zažili. Ovšem já doposud ne. Pokud se spolu v budoucnu budeme milovat, tak asi někoho zaúkoluju, aby mi přivolal záchranku. Nebo mě minimálně resuscitoval. Protože to nemám šanci rozdýchat.

Něžně mi prsty zajel do vlasů, přitáhl si mě k sobě a políbil. Uvědomovala jsem si, že nám přinejlepším zbývají možná dvě, tři minuty, ale rychle jsem tu nepříjemnou myšlenku zase zapudila. Tak jako pan R mě nelíbal nikdo jiný. Za těch prchavých pár minut štěstí stálo si překopat celý den.

"Už musím."
"Počkej, půjdu s tebou před vlak, " vstal a schýbnul se pro své věci.
Já jsem udělala několik spěšných kroků směrem k výstupním dveřím a ihned co jsem jimi prošla, nemilosrdně se zavřeli. Pana R a mě dělilo sklo. Pomocí posunků jsme si poslali další, tentokrát imaginární polibek, a mašinka se rozjela.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Někdo Někdo | 11. prosince 2010 v 0:39 | Reagovat

Co vlastně studuješ? Aneb, kde hledat ty správné chlapy?:P

2 lenny lenny | Web | 11. prosince 2010 v 2:21 | Reagovat

To je jako z romantickýho filmu :)

3 Ejdý Ejdý | Web | 11. prosince 2010 v 2:50 | Reagovat

[2]: Přesně to jsem měla po dočtení tohoto článku na jazyku.

4 S.. S.. | 11. prosince 2010 v 7:57 | Reagovat

[2]: Ne DOJÁK ^^. Při čtení tohoto článku se mi v mozku ukazovaly všemožné ukázky z romantických filmu, které bohužel nemám ráda, ale tobě "to" přeji ^^.

5 Vedžu Vedžu | Web | 11. prosince 2010 v 8:41 | Reagovat

Jestli je tohle realita, a jestli je to v dnešní době možné, tak bych to chtěla taky někdy zažít. Taky mě vždycky napadá, že je to jako vystřižené z nějakého románu. Ale přeji ti to:)

6 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 11. prosince 2010 v 8:42 | Reagovat

Húú.. Jak vydím, tak se to rozjíždí...:) Mno :)

7 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 11. prosince 2010 v 8:49 | Reagovat

Škoda že hlavák je zastřešenej, protože určitě chumelilo a někde blízko hrál smičcovej kvartet:D

8 BoniTká <3 BoniTká <3 | E-mail | Web | 11. prosince 2010 v 9:16 | Reagovat

To je moc hezké, jak si to popsala :)
Opravdu nádherně romantické.

9 Kika Kika | 11. prosince 2010 v 14:27 | Reagovat

Jak já říkám...Kdyby tetka měla kulky tak by to byl strýc...:D Jinak strašně ti to přeju ;) a Doufám že tenhle vstah vám dlouho vydřží ;)

10 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 11. prosince 2010 v 17:54 | Reagovat

Je to krásný jako Hollywoodský slaďárny :)

11 Jeffa Jeffa | Web | 11. prosince 2010 v 19:22 | Reagovat

tak to je fayn :) aspoň si vystúpila, ale nemal on tvoju tašku ??? :D

12 Bareta Bareta | Web | 11. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

Zamilovala jsem si tvoje články. Píšeš opravdu skvěle a nejlepší na tom je, že si (snad) nic nevymýšlíš a všechno je pravda.
Můžu mít pár otázek?
Jsi na psaní blogu závislá, tzn. když něco děláš, děláš to proto, abys o tom mohla později napsat na blog?

13 katalyn katalyn | Web | 12. prosince 2010 v 19:28 | Reagovat

ach jo, to je doják.. ale tyhle pocity dobře znám :-)

14 sushenka sushenka | Web | 12. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

nejsi náhodou na VŠE? :)

15 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 12. prosince 2010 v 20:20 | Reagovat

Docela solidní drámo, ten tvůj život.

16 Eloush Prdloush Eloush Prdloush | Web | 16. prosince 2010 v 17:57 | Reagovat

nádherně píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama