Jak smést nános prachu

7. listopadu 2010 v 11:28 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Šla jsem s Keishou na dvojku bílého a doufala, že až se vrátím, budu s to popsat rozchod s panem O. Očekávané rozpoložení se nedostavilo; stále netuším, zda to nějak rozumně zvládnu. Patrně to chce čas. Nebo spíš víc času.


Den na to jsem si po dlouhé pomlce naplánovala večer s Hafem. Nebyla jsem schopná o svém rozpoložení mluvit, i když bych to sakra potřebovala. Tak jsem posmutněle konverzovala o banalitách všedního dne, což ve mně vyvolávalo ještě větší pocit neúplnosti, prázdnoty. Paradoxně až teď jsem plně docenila, že přítel, jakého v něm mám, je skutečný.

Ačkoliv jsme se s panem O čtyři měsíce neviděli, vyslovit nahlas do telefonu většinu toho, co ve mně vyvolávalo výčitky, bylo sice osvobozující, ale zároveň tak silně nefér vůči druhé straně, až mě z toho zamrazilo. Vraťme se o několik dní zpět.

To jsem takhle šla kolem vousatého pána z Kentucky. Měla jsem hlad jako vlk, a tak jsem se nechala zlákat omamnou vůní Hot Wings a podobných nesmyslů. Jakmile si vzpomenu na zuboženou drůbež přežívající v klecích, většinou si to rozmyslím a dám si salát, ale tentokrát moje mantra nezafungovala. S sebou jsem si odnášela solidní nálož kuřecích křidélek.

Do té doby bylo všechno relativně v pořádku.

Zvedla jsem telefon; pan O se mě ptal, zda mail, co jsem mu poslala, znamená konec. Řekla jsem, nevím, asi, což bylo dost hloupé a hned jsem se zastyděla. Jeho hlas byl zlomený, tón hořce natrpklý a slova hledal těžce.
"Vždyť za čtrnáct dní se vracím, proč si myslíš, že to už nebude jako dřív?"
Před očima se mi mihly tváře všech těch, s kterým jsem ho podvedla. Místo nějaké rádoby uspokojivé a konejšivé odpovědi jsem se rozplakala. Pořád k němu cítím silné pouto; a i přesto jsem ho roztrhla definitivně. Naznačila jsem mu pár věcí, co ve finále zněly tak neurčitě, že jsme se dohodli, že si o tom promluvíme hned, jak se vrátí. Hovor jsme po 20 minutách ukončili a já s oteklou tváří a rozmazanýma očima nasedla na metro. V ruce jsem měla stále tašku nacpanou masem, ale přešla mě chuť. Od té doby jím jen z povinnosti, myslím na pana O a zpětně si přehrávám, zda alespoň tenhle krok byl správný.

Zároveň jsem se zapřisáhla, že podobné excesy už NE.

Byla jsem toho plná a nedokázala zastavit pocity viny, co se draly na povrch. Lidé v podzemce ke mně vysílali zvědavé pohledy a na rtech jim visela otázka: Co se asi stalo té uplakané slečně?

Já vám to povím, co se stalo. Všechno se mi vrátilo. A ano, patří mi to. Je čas se vrátit k voděodolné řasence a přestat dělat z chlapů, se kterými se zapletu, pitomce.
O tom, co na to pan Klobouček, příště.

Napravovat staré chyby stojí často víc úsilí než dělat nové.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | 7. listopadu 2010 v 11:55 | Reagovat

Koukala jsem na ten článek s otevřenou pusou asi 5 minut, přečetla ho asi dvakrát....
U předposledního odstavce mě napadl citát : není důležité, že něco děláme, ale že to vůbec děláme...
V tuhle chvíli si nemůžeš být jistá tím, jestli si se zachovala správně, ale každopádně si myslím, že v tu chvíli co si psala ten mail si si myslela, že jednáš správně...
Držím ti palce...
Čas všechno ukáže.. :-)

2 Nora Králičí Nora Králičí | Web | 7. listopadu 2010 v 12:29 | Reagovat

Soucítím...

3 M.S. High M.S. High | Web | 7. listopadu 2010 v 14:42 | Reagovat

jůůů :) máš moooc krásný blog ;) fakt se mi moc líbí :)

4 Aailyyn Aailyyn | Web | 7. listopadu 2010 v 20:35 | Reagovat

Číst tenhle blog je celkem nebezpečně návykové...

5 m. m. | Web | 7. listopadu 2010 v 21:08 | Reagovat

Já myslím, že vyřešit dlouho opomíjené problémy a omluvit se případně okolnímu světu za jemu způsobené trápení je jediná cesta, jak jít dál. Pro tebe i pro ně. Jasně, teď to bolí a je to extrémně náročný. Ale odkládání těchhle věcí nepomáhá, právě naopak. A železo se opravdu musí kout, dokud je žhavé. Takže jen do toho, řekni mu, co máš na srdci. A myslím, že by bodlo i prásknout na sebe všechny ty nevěry. Jedině tak budeš mít konečně pokoj na srdci.

[1]: Myslím, že ten citát původně zněl:"Není důležité, co v životě děláme. Ale je důležité, že to děláme". Je to dobrej citát.

6 Geluš Geluš | 8. listopadu 2010 v 9:01 | Reagovat

[4]: Ano asi ano xP.

7 Liss Liss | 8. listopadu 2010 v 10:13 | Reagovat

[5]: ano takhle zněl :)

8 Aailyyn Aailyyn | Web | 8. listopadu 2010 v 10:35 | Reagovat

[6]: Nemůžu říct, že bych při čtení měla vždycky vyloženě pozitivní pocit, ale stejně se tak nějak nemůžu odlepit a přelouskala jsem všechny články a čekám na další. :-)

9 Alexandra Gryffin- Fox, okřídlená lištička Alexandra Gryffin- Fox, okřídlená lištička | Web | 11. listopadu 2010 v 7:36 | Reagovat

Dělat nové chyby nevyžaduje žádnou energii.

10 Martin Martin | 11. listopadu 2010 v 9:57 | Reagovat

Krásny, a sčasti i smutný článok... každopádne, klobúk dole pred Vami... :-)

11 Candy-M Candy-M | Web | 11. listopadu 2010 v 19:39 | Reagovat

Chlapi jsou svině a ženský ještě větší. Sakra každý rozhodnutí co udělám vždycky tak bolí a stojí mě tolik úsilí nevzat ho zpět. Obdivuju Tě že to vydržíš.

12 Geluš Geluš | 21. listopadu 2010 v 11:05 | Reagovat

[8]: Souhlasím :). Ale vždy mi to po nějaké době nekoukání sem leze na mozek.. a musím se stále koukat! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama