Smysl, dvojsmysl, nesmysl

19. října 2010 v 23:09 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Opusťme svižným krokem problematiku škatulkování a vrhněme se dál.

Už jste měli někdy pocit, že vám pod něčími dotyky rezonují hladové kožní póry? Že se chvějete po celém těle a přitom umíráte touhou se třást ještě víc? Že se vám jako v extázi zavírají víčka a jemné chmýří na zátylku ježí? Fajn, takže máte alespoň tucha, o čem mluvím.


"Já vůbec nevím, na čem u tebe jsem," nedávno pronesl Pan Klobouček.
Pomyslela jsem si, že to samé bych mohla s klidným svědomím tvrdit také. Ale tuhle poznámku jsem prostě spolkla. Svým způsobem to je pro mě dobře, že neví.

Strávili jsme spolu další nezapomenutelnou noc; na čemž se podepsal nečekaný příchod mojí spolubydlící. Soulož jsme přerušili těsně před vyvrcholením (tedy alespoň mým) a za známého zvuku ala jak se strefit do klíčové dírky po tolika pivech jsme si lehli vedle sebe jako dvě naprosto nehybná prkna. 

Je to absolutně nepopsatelné, co cítím, když je ve mně.

V pátek jsem byla poměrně rozmrzelá, protože Pan Klobouček odjel domů a nechal mě napospas velkoměstu. Volal mi pan K nakousnutí, že má nějaké problémy a kdesi cosi. A také že sledoval teploměr a jestli mi není zima, že by mi alespoň rád koupil zimní bundu. Hloupá záminka proč se se vidět se svojí ex.

Trochu vypočítavě jsem svolila, protože jsem cítila příležitost k tomu, jak si za minimální náklady rozšířit šatník. Jenže ihned, co jsem ho znovu spatřila, hořce jsem zalitovala. Zamilovaně se na mě díval, žvatlavě pokládal stupidní otázky a až příliš často se dotýkal mé nohy, zadku či ruky. Za moje rozmary utratil asi tak patnáctku (což pro něj vlastně stejně není žádná extra částka, co by stála za mrknutí oka) a já jsem byla paradoxně čím dál naštvanější. Do běla mě vytáčela jeho odevzdanost udělat pro princeznu první poslední.

Jistě jste již byli v nějakém nákupním centru svědkem dost ohrané scény; ona a on, ona nafrněná slečna s nosem nahoru, on schopen vyhovět každému jejímu přání. Ona nepříjemná a panovačná, on jemný a zcela smířený se situací. A všichni ostatní přihlížející myslící si to samé: Chudák!
Tak přesně tak jsme museli působit.

Psal mi pan Z; co prý se mnou je. Odpověděla jsem mu nezbytně nutnou množinou informací, načež následovala zpráva, že mi by si mě dal. Ani náznakem nemůže být řeč o tom, že bych po něm toužila, ale skoro ze zvyku jsem začala cvakat kladnou odpověď. Včas jsem se zarazila a ptala se sama sebe, co to sakra dělám. Je čas změnit zaběhnuté stereotypy.

Pouta lásky jsou důkazem toho, že svoboda není pro šťastný život nezbytnou podmínkou.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 HC HC | Web | 20. října 2010 v 10:05 | Reagovat

K závěrečnému citátu:

Neplatí v dlouhém období. Být zotročený celý život nepřináší štěstí nikomu.

2 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 20. října 2010 v 18:18 | Reagovat

Ano.

3 Alesandro Alesandro | E-mail | Web | 30. září 2011 v 1:24 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

4 K. K. | 20. července 2012 v 11:36 | Reagovat

Včera jsem objevila tvůj blog a upřímě do dvou do rána jsem četla tvoje články, nevím proč ale místo aby mě tvůj život pohoršoval (jsem uplný opak tebe) tak mě láká :D
To je jedno jenom sem ti chtěla říct, že umíš opravdu dost dobře psát a hrát si se slovíčky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama