Nie som z cukru

2. října 2010 v 11:40 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Souhlasím, že s panem K nakousnutí to proběhlo až příliš hladce. Dost jsem vyměkla, co se týče vztahů. Sledovat něčí ztrápený výraz mě už nijak neuchvacuje. Spíš naopak. Vrásky na čele působím i panu O. Samozřejmě, že ví o mém, ehm, záletnictví. Ale na nic si virtuálně nepostěžoval, tak není důvod vykládat karty na stůl. Za dva měsíce je zpět. Deprimuje ho místo, kde je. A možná taky to, že nejsem s ním. I když kdo ví, pravda je asi někde mezi. Mezi mýma nohama?


Pan Klobouček se vyléčil. Přišel na zamnou na kolej, což jsem tak úplně nečekala. Otevřela mu spolubydlící, a tak chvíli na sebe mezi dveřmi civěli. Nic jsem jí o něm neříkala, protože můj přítel je přece v Anglii. Tak jsem mu nedala žádný polibek na uvítanou, ani jsem ho nevzala za ruku. Byla jsem trochu odtažitá, neboť nějak netoužím po tom, abych byla veřejně označována za... Za co vlastně?

Vypil u mě dvě friska a vyrazili jsme do centra do čajovny. Přemýšlela jsem, jestli si mám s sebou vzít šprcky. Už pár dní mi totiž blikala v hlavě poplašná kontrolka NO SEX. Prostě jsem to potřebovala.

Seděli jsme rozvalení na pohodlné pohovce, kouřili vodní dýmku a vedli obyčejnou debatu dvacetiletých prosycenou jemnými intelektuálními náznaky. Občas jsem se přistihla, že nevěnuji pozornost tomu, o čem mluví, ale jen na něj zírám a přeju si, aby mě políbil. Divný.

Moje touha se vtělila do skutečnosti až u něj na pokoji. Pustil film od Tarantina a vlezli jsme si do postele. (Bože, jak já mám ráda, když to není komplikované. Když si nemusíte nic dlouze vysvětlovat a hrotit se.) Jenže - snímky od Quentina úplně zbožňuju, takže mě začal vlastně mnohem víc zajímat film než realita. Můj pohled se upíral do monitoru. To pan Klobouček si raději prohlížel mé nahé tělo a tiskl se k němu. Cítila jsem jeho vzrůstající vzrušení. Zkuste udržet pozornost nad dějem, když vám to někdo dělá orálně.

Zeptal se mě, jestli to už chci. Několik dní nemyslím na nic jiného, takže mi ta otázka připadala přinejmenším úsměvná. Špitla jsem, že jo. Nasadil si gumídka a vnikl do mně. Po očku jsem se snažila vrátit k filmu, ale dokonale jsem se ve spádu událostí ztratila. A tak jsem si řekla, že by bylo možná fajn věnovat se panu Kloboučkovi, když je teda už ve mně. Po pár přírazech se udělal a opět se mi omlouval. Že ho vždycky hrozně vzruším a kdo to má prý vydržet. V pohodě. Aspoň jsem se mohla vrátit k Hanebným Panchartům a spokojeně usnout v jeho náručí.

Odoláme-li pokušení, není to obvykle proto, že jsme silní, ale proto, že pokušení je slabé.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lódý-í Lódý-í | Web | 2. října 2010 v 11:47 | Reagovat

Čtu poprvé a určitě ne naposledy.. :D

2 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 2. října 2010 v 11:50 | Reagovat

XDD Jeejo fakt zaujimavy clanok

3 renuška renuška | Web | 2. října 2010 v 22:42 | Reagovat

Krásný citát - krásný proto, že má v sobě víc pravdy, než se na první pohled zdá.

4 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 2. října 2010 v 22:53 | Reagovat

[3]: souhlasím napadlo mě to samé. Hmm filmy ,uplně se mi vybavila spolužačka a její "filmové večery " :D

5 Monika Monika | Web | 2. října 2010 v 23:07 | Reagovat

to je tiež ako: ideme do kina pozerať film..:D

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. října 2010 v 2:17 | Reagovat

Co k tomu napsat? Snad jen - tohle je upřímné a ze života. Ten citát na konci mi vyvolal na tváři úsměv. :-)

7 voajaaz voajaaz | Web | 5. října 2010 v 0:48 | Reagovat

totálně jsem se začetla do tvých článků...ráda se vrátím zpět...je to vážně nakažlivé:))

8 m. m. | Web | 5. října 2010 v 0:59 | Reagovat

Tak tohle mi až děsivě připomíná moje vlastní zkušenosti. Film, který partnera nezajímal, rychlé vyvrcholení, následované naprosto stejnou omluvou... Nejsi moje druhé já?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama