Loučení

7. října 2010 v 1:45 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
23:53, Muzeum
Loučím se s panem Kloboučkem, právě mu přijelo metro. Každý míříme opačným směrem.

"Měl bys jet."
Polibek.
"Já vim"
Další polibek.
"Takže tys nepochopila, co ti tu posledních pár minut naznačuju?"
"Ehm, co?"
Pan Klobouček se krátce zadíval na hodiny. Bylo přesně 23:54.
"Za šest minut to bude měsíc, co," na zlomek sekundy se odmlčel a tak upřímným pohledem se mi zadíval do očí, až se mi skoro podlomila kolena. Záhy dokončil nakousnutou větu: "co se známe."

Hloubka toho sdělení nebyla ve slovech, jež použil. Ale v intonaci hlasu, ve výrazu tváře, v intenzitě, jakou držel mou ruku, a v úsměvu, díky němuž měl mírně povytažené koutky úst. Náhle mnou projela vlna naprosto nedefinovatelného pocitu. Směs něhy, obdivu, omámení a bůhví čeho ještě. Pan Klobouček mě paralyzoval a já cítila, že právě kvůli němu mi proudí krev v žilách. Jen kvůli němu jsem s to si nahmatat tep.

Vydolovala jsme ze sebe jen strohé 'A jóóó...' a zamávala mu na rozloučenou.

Vím. Život bez něj bude. Ale nedokážu si představit jaký.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 7. října 2010 v 6:58 | Reagovat

wau, hustý...krásně napsaný, srcepotěšující :D

2 renuška renuška | Web | 7. října 2010 v 19:04 | Reagovat

Tomu se říká LÁSKA.

3 Bezejmenná* Bezejmenná* | Web | 7. října 2010 v 22:07 | Reagovat

krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama