Nabídka vs. poptávka

5. srpna 2010 v 10:43 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Haf byl znatelně rozhořčen jednáním svého kolegy; říkal, že proto, že o mě zájem neprojevil před ním, ale za jeho zády. Že se to prý nedělá, dodal. Policista mě mimo jiné pozval do aquaparku, na kola a bůhví-kam-ještě. Jedním uchem tam a druhým ven. Byla jsem s to si jít s ním akorát tak zaběhat; neměla jsem náladu trávit v jeho společnosti víc jak hodinu.


Těsné běžecké oblečení dělá z mého pozadí ještě skvostnější artikl, než jakým doopravdy je. Doslova jsem cítila, jak se do mě vpíjí pohledy. Při jednom delším časovém intervalu, co dost nevybíravě civěl na můj zadek, se mě mimoděk zeptal - pozor, přímo cituji - jestli bych s ním nechtěla zkusit chodit.
Zasmála jsem se uštěpačně tak, jak jen to bylo v mých rychle ubývajících silách. Jak zkusit?, prohodila jsem do větru. Než se stačil nadechnout, za poklusu jsem mu diplomaticky sdělila, že mě to mrzí, ale mám přítele v Anglii a kdesi cosi. Čekala jsem, že se na mě utrhne, proč ho tedy vodím za nos a nechávám se zvát na schůzky, když o něj nemám zájem. Jenže nebyl schopen racionálního uvažování a ještě se mi omluvil, že to na mě tak vybafl. Byl trochu posmutnělý, ale pořád dokola opakoval, jak jsem skvělá, že se mu hrozně líbím a že na mě stejně počká, kdyby mi to čistě náhodou s přítelem nevyšlo. Snažila jsem se to zahrát do autu: Není to ode mě fér, abych po tobě chtěla, abys na mě čekal. Nemůžu ti nic slíbit.
Bože. Asi jsem prvotřídní manipulátorka. Odkopla jsem ho a on se mi i přesto plazí u nohou.

A co se ještě dnes nestalo.
Drandím si to na kole k Hafovi a koho cestou nepotkám. Pana D! Zvesela jsem na něj mávla, prudce otočila řídítky a sebevědomě si to razila k němu. Zdál se mi nervózní a ve stresu, ale přinutil se k úsměvu. Smál se tomu, že mám Hafa kolo a poťouchle mě nabádal, abych mu ho nevracela. S vážnou tváří jsem mu oznámila, že jsem mu chtěla dneska zavolat (což nebyl nějaký úhybný manévr, ale prostě pravda).
Proč?, otázal se udiveně.
Zapomněla jsem si u vás tričko. Popsala jsem ho a slíbil mi, že se po něm podívá a dá mi vědět.
No, představovala jsem si to krapet jinak. A to tak, že mě pozve k sobě, a jakmile se zaklapnou dveře, vrhne se na mě. Ach jo. Moje bujná fantazie.
Možná si kladete otázku, kde se vzalo moje triko v domě pana D. Vysvětlení je jednoduché; jeho dcera je moje kamarádka; dokonce jsem se o ní zmiňovala v jednom z prvních příspěvků. Kádík. To triko jsem u ní samozřejmě nenechala bezděčně; plánovala jsem, že pod záminkou k nim budu muset znovu zajít - a tím pádem se setkám s panem D. Geniální, ne? Tedy geniální by to bylo, kdyby pan D přistoupil na mou hru. Manželku má tenhle týden v nemocnici a dceru v trapu. Tak proč mě sakra nechce, když se nabízím?

Ještě než jsem dojela do cíle, zatroubil na mě pan Z. Paráda, řekla jsem si. Týden se mi neozval. Když se na to podívám z jiného úhlu pohledu, týden jsem se mu neozvala já. Buď oba vyčkáváme, kdo to nevydrží a ozve se, a nebo už zase šoustá s tou svojí čtyřicetiletou fúrií, co se s ní v pravidelných cyklech rozchází a znovu dává dohromady. Nechává mě to ledově klidnou. Bez ironie.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 16. dubna 2011 v 19:21 | Reagovat

Tak to je geniální, ty ho vodíš jako pejska na vodítu a on se ti za to ještě omluví! Bravo!
A manipulítorka jsi! :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama