Minutu po minutě s panem K nakousnutí

6. srpna 2010 v 20:11 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Normálně nejezdím načerno, protože to je - čistě statisticky - finančně nerentabilní. Samozřejmě, že jsem věděla, že mi propadl měsíční kupón, ale zároveň mě tlačil čas. Po krátkém váhání jsem na poslední chvíli naskočila do tramvaje a zkontrolovala čas, jestli stíhám pracovní schůzku. Tu jsem nezmeškala; ale taky jsem dostala tučnou pokutu. Byla jsem tak rozhořčená, že jsem se ani nepokusila na pana revizora koketně zamrkat. Asi by to mnoho nezměnilo.


O několik málo hodin později jsem spěchala na rande s panem K nakousnutí. Na uvítanou mě políbil na každou tvář a elegantním gestem pokynul k autu. Ihned zhodnotil můj outfit; slova, která ve spojením s ním používal, byla přídavná jména jako skvělý a úžasný. Celkově v několika málo větách shrnul, jak mi to sluší - a že vlastně by mi slušelo všechno, protože jsem krásná. Během té doby, co jsme spolu strávili, to ještě několikrát s malou obměnou zopakoval; snad abych to měla stále na paměti.

Svěřila jsem se mu s pokutou; pojala jsem celou nepříjemnou příhodu jako veselou historku a čekala jsem, že se zasměje tomu, že nejsem zrovna moc klikař. Mávla jsem mu před obličejem růžovým lejstrem, zápisem o provedení dopravní kontroly, a pořád čekala, kdy se do háje zasměje. (Protože Bloncka měla z mého barvitého líčení doslova záchvat smíchu.)
Okamžitě (a s vážnou tváří) navrhl, že to půjdeme zaplatit. Zahájila jsem verbální defenzivu - "Děkuji, ale peníze si od tebe vzít nemůžu. Je mi to dost trapné, zaplatím si to, ale jindy, dnes u sebe nemám cash." Řekl mi, že se na to dívá jinak, ať se nezlobím, ale u nich doma platí, že když ti na někom záleží, tak mu prostě pomůžeš. Ať jde o cokoliv. Pár minut jsme se handrkovali, ale pan K nakousnutí byl neoblomný a trval na svém. Zaparkoval na I.P. Pavlova (pro mimopražské - na Ípáku sídlí centrála dopravního podniku) a s laskavým výrazem mi připomněl, že chce všechny moje problémy urovnat. A kdyby někdy kdykoli cokoli, je tu pro mě.

Což ostatně je docela ohraná fráze; ale všechno, co pan K nakousnutí vypustí z úst, mu - nevím proč - věřím, a vím (nebo doufám), že myslí upřímně.

Po celém tom incidentu s pokutou, o kterém jsem nevěděla, co přesně si mám myslet, se mě začal svojí roztomilou češtinou vyptávat, kam bych chtěla jet. Následovalo několik další dotazů: od výběru CDčka přes nastavení teploty klimatizace až po to, jestli by neměl jet rychleji nebo naopak zpomalit. Odvětila jsem, že bych šla na kafe; ať mě vezme někam, kde to má rád. A tomu zbytku, na co se mě ptal, jsem se nejdřív zasmála a pak odbyla větou, že je mi to jedno. Pan K nakousnutí mírně svraštil čelo a na vysvětlenou prohlásil (s takovým nezaměnitelným akcentem), že mě respektuje, a proto že se ptá.

Vzal mě do luxusní kavárny, až jsem se skoro zastyděla za své neluxusní oblečení. Objednali jsme si; podle důvěrného tykání, co provozoval se servírkou, jsem usoudila, že tu zřejmě bude pravidelným hostem. Podivil se, že si dávám jen ledovou kávu (se spoustou zmrzliny a šlehačkou - achjo moje postava) a nedám si ještě něco jiného. Asi desetkrát jsem řekla, že nic jiného nechci, ale pak mě donutil si vybrat jeden z hříšně vypadajících pohárů (opět se mě zmocnil vnitřní neklid ohledně mých tukových zásob).

S úžasem jsem zjistila, kolik toho má Citová prostitutka a pan K nakousnutí společného. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se na mě snaží udělat dojem; buď jak buď, musím se přiznat, že se mu to dokonale povedlo. Zaplesal, když jsem mu prozradila, že mám ráda fotbal. Načež se zatvářil jako malý kluk, co právě dostal vytouženou hračku, a začal spřádat plány, jak bychom si mohli zaletět na nějaký zápas Ligy mistrů, třeba až bude hrát Inter Milán nebo Real Madrid, dva jeho nejoblíbenější kluby. Dodal, že zajistit VIP vstupenky nebude problém. Nevěřila jsem vlastním uším a dodala, že si před ním připadám docela hloupě, když vrchol blaha jsou pro mě zápasy Sparty.

Protože jsme o sobě nevěděli zhola nic, jen chovali k tomu druhému takové zvláštní, těžko popsatelné sympatie, vyptávala jsem se na naprosto banální věci. Zajímala mě oblíbená barva, to, jestli má zvíře, oblíbený film (ani jeden z výčtu jsem neznala) a spousta dalších lehce předvídatelných věcí. Pokaždé jsem mu pohledem doslova visela na rtech a tiše obdivovala ani ne to, co říká, ale jak to říká.

Když mě vezl domů, uvědomila jsem si, jak je proti němu pan Z malý. Nikoli fyzicky, ale chováním, vkusem a tím, co mi může nabídnout.

Pan K nakousnutí zastavil u jednoho z nejvyhlášenějších klubů ve městě, omluvně se na mě podíval a řekl, že za chviličku bude zpátky. Co tam asi teď může dělat, když je ještě světlo, napadlo mě. Klíčky nechal v zapalování, ukázal mi, kde má doklady, zazubil se na mě a spěšně odkráčel. Panečku, to je důvěra, stačilo by si přesednout na místo řidiče a svoje auto by už asi nikdy neuviděl. Poťouchle jsem se zašklebila té zvrácené představě a pokorně čekala. Za dvě minuty se vrátil, opět se pousmál a na vysvětlenou dodal, že mi byl zařídit VIP kartu, abych tam mohla přijít kdykoli a měla vstup a všechno ostatní zadarmo. Přemýšlela jsem, kolik taková sranda může stát.

Rozloučili jsme se, dal mi polibek, který je někde na hraně přátelského a důvěrného, a znovu zdůraznil, že kdybych cokoli potřebovala, ať volám ve dne v noci.

Připadám si, jako bych byla nakažená nějakou zvláštní, doposud neobjevenou nemocí. V žilách mi nekoluje krev, ale pan K nakousnutí. Snad nebude nutné ho vytěsňovat ze své hlavy; nejsem si totiž jistá, zda by tu vůbec šlo.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | 8. srpna 2010 v 20:55 | Reagovat

Holčičko, tak tady se rýsuje něco ne neobvyklého, ale přímo záhadně zajímavého a zdá se, že i oboustranného. Těším se na další vyprávění,protože tuším opravdu poutavá pokračování, které Tě možná vynesou výš, než si myslíš.

2 Mili Mili | 10. srpna 2010 v 11:43 | Reagovat

No děvče já tě upřímě obdivuju. Já bych tohle asi nedokázala. Trošku ti i závidím jak si dokážeš užívat. Super já osobně bych to prostě nezvládla.
A pan k nakousnutí, hm moc bych ti přála aby to bylo tak dokonalé jak se to zatím jeví.

3 Adrianne Adrianne | E-mail | 20. prosince 2010 v 16:41 | Reagovat

Slečno, naprosto jsem si Tě zamilovala :D Tvoje články,chování,užívání si života .. smekám :)

4 Molly Molly | 25. ledna 2011 v 13:53 | Reagovat

Pana K nakousnutí bych si asi nechala :-P

5 Ursari Ursari | 21. června 2012 v 21:39 | Reagovat

Neskrývane závidím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama