Hodně horká sprcha

29. srpna 2010 v 21:57 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Volal mi nejlepší přítel pana O.
Po ukončení hovoru jsem se chvěla po celém těle, přerývaně dýchala a moje tepová frekvence byla velmi daleko za hranicí slušnosti. Snažila jsem se uklidnit, což se mi ani trochu nedařilo. A tak jsem vytočila číslo Bloncky.


Místo obvyklého 'čau kočko' jsem zahájila konverzaci několika minutovým monologem. Nepustila jsem ji ke slovu a kratičké pauzy jsem dělala jen proto, abych se nadechla a mohla pokračovat dál. Bloncka nezklamala; zasmála se tomu všemu jako jedné brilantně vydařené (a zároveň ironické) hře osudu. Takže jsem byla zase jednou vtipná, aniž bych se o to snažila.

Věci se mají tak. Alkoholik (onen kamarád mého stále ještě aktuálního, ehm, partnera?) mě viděl s panem K nakousnutí. Nevšimla jsem si ho, ale zřejmě tam někde byl a sledoval, jak se vedeme za ruce a jak co každý druhý krok se ke mně pan K nakousnutí otáčí, aby mi dal kratičký polibek, popřípadě aby provedl stěr mých mandlí.

Nekompromisně jsem všechno popřela, ale myslím, že to, co Alkoholik viděl, mu nevymluvím. Třásl se mi hlas, ačkoliv jsem se snažila ten děsivý podtón hrůzy eliminovat. Jsem v pěkný rejži.

Asi vás při čtení mojí srdceryvné zpovědi napadlo, že si lehce protiřečím. Jednou tvrdím, že chci stůj co stůj pana D, a pak tu pláču nad rozlitým mlékem, i když se ho to v nejmenším netýká.

Máte pravdu; ale jen ne tak úplně. Myslím si, že každý máme určitou zodpovědnost (ať už to zní jakkoli pateticky) za ty, jež nás milují. Ano, cítím se tedy odpovědná za pana O, neb mu svým jednáním ubližuji. Jasně - objektivní realita je taková, že mu zahýbám se dvěma muži. Ale v jeho subjektivní realitě jsem slečna věrná. Tak mu tu představu nechci kazit. Často je to totiž to jediné, co nás drží při životě.

Někdy něco musím říct, nelze to donekonečna oddalovat. Jen si připadám, jako bych teď stála na křižovatce a nevěděla, zda se dát doprava či doleva, rovně, a nebo se snad otočit zpět. A tak se to snažím hrát na všechno strany, dokud se nerozhodnu. Žel, strach před problémy ještě nikdy nebyl klíčem k jejich řešení.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 30. srpna 2010 v 19:12 | Reagovat

Krucifix, copak ty jsi nějaký srab? Přelez, přeskoč, ale nepodlez. Panu O na rovinu řekni, že to prostě už dál neustojíš, pana K nakousnutí pošli do Chorvatska a jdi za srdcem. Tedy, pokud cítíš jeho tlukot vlevo v horní části hrudníku ...
Držím pěsti, milá CéPé. :-*

PS: Ač je to hnus práskat, cením si přítele pana O, že Ti onu skutečnost oznámil a nejednal podle za Tvými zády. I přes všechen nepříjemný sled událostí, který jistojistě bude následovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama