Vzpomínky na budoucnost

6. července 2010 v 17:16 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Bylo nám čerstvých šestnáct. Poznali jsme se na sportovním soustředění. Měla to být prázdninová romance s nádechem opojného letního horka. Vážení, tahle summer love se protáhla na dlouhé dva roky. Po tuto dobu jsme se od sebe prakticky neodlepili; fyzicky a myšlenkově.


První láska Citové prostitutky byl velmi pohledný mladík s blankytně modrýma očima. Snědý a svalnatý. Prostě k nakousnutí. Dělalo mi nesmírně dobře, jak se za ním holky otáčely. Sice byl na učňáku, jeho psaný projev měl často nějaké drobnější mouchy (potřeboval by osobní korektorku... nu možná by stačilo se pořádně naučit pravopis). Ani za mák ho nezajímala literatura (když nepočítám Maxim, kterým si stejně jenom listoval), takže bylo poměrně těžké hledat vhodné téma k hovoru. Ujížděl na béčkových filmech, poslouchal hudbu, co jsem nesnášela a o velkých věcech raději mluvil, než jimi žil. Bezmezně obdivoval kulturisty. Dneska je jedním z nich. Někdo má mozek v kalhotách, on v bicepsu.

Konec s těmi proklatými zájmeny! Nazývejme ho - pro naši (nebo spíš mou?) zvrhlou potřebu - Schwarzenégr.

Schwarzenégr byl kanec. Sexuální mašina. Nyní docela pohodlně můžu srovnávat; mám s kým. Souložení s ním byla velmi mechanická záležitost. Přestože jsme se měli rádi (jak to u toho prvního zpravidla bývá), city jsme si v posteli nijak neprojevovali. Měl dlouhou výdrž a já byla pořád vlhká. Tak jsme docela vesele prošukali jeden rok. V podstatě jsme nic jiného spolu nedělali.

Pak Schwarzenégr přišel s tím, že bychom se měli rozejít. Byl to jako blesk z čistého nebe. Rána, kterou jsem nečekala. Dal mi kopačky. Mně?! Přesně si vybavuji, jak mi tenkrát bylo. Mizerně. Spoustu večerů jsem doma probrečela. A ve škole jsem pravidelně o přestávkách odbíhala na dívčí záchodky, abych v tom sebedestrukčním sebetrýznění pokračovala. Pořídila jsem si voděodolnou řasenku a růžový epilátor. Tyhle dvě věci jsou pro mě symboly ženské emancipace; ať je to jakkoli směšné.

Ze začátku jsem holení nohou prořvala. Nakonec jsem se s tou bolestí nějak srovnala a stejným způsobem jsem se smířila i s tím, že Schwarzenégr mě zas tak moc nežere. Po dvou měsících jsem byla víceméně vyléčená a k tomu jsem měla permanentně hladké nohy. A oči, co se jen tak nerozmažou. Vstupovala jsem do nové životní etapy. Jenže jako by si někdo tam nahoře řekl NE, ještě nejsi připravená. Schwarzenégr se najednou rozpomněl, že by mě rád viděl. Nebyla jsem schopná odmítnout - a skončila jsem u něj v posteli. Dušoval se, že rozchod byl jeho největší životní omyl.

Omlouvat se, slibovat a přísahat je tak jednoduché.

Vydrželi jsme to spolu další rok. Ale posledních pár měsíců to šlo opravdu od desíti k pěti. Dvakrát jsem ho skoropodvedla (tenhle termín neznamená nic jiného, než že jsem se vykousla s tím, kdo se aktuálně nabízel, a následně striktně odmítla cokoli víc). Netuším, kolikrát tohle udělal on. Ale minimálně jednou určitě. Tedy se vším všudy. A bez kondomu. Jak jinak bych chytla takový pěkný poševní zánět.

Díky mé nové zdravotní komplikaci jsme spolu prostě nemohli dál spát. Já jsem se sice za pár týdnů vyléčila, ale jakmile jsme na to hupli, měla jsem to zas. Posílala jsem ho k doktorovi. Schwarzenégr nebyl s to si k němu zajít; moje kondice ho zřejmě příliš nezajímala. Nejsem hazardér s vlastním zdravím; řešení bylo tedy jediné - žádné souložení. Chvíli se ukázkově držel. A pak začaly brutální hádky, ve kterých šlo o jediné - o to, kdy mu konečně dám. Slovo rozchod viselo ve vzduchu. Zanedlouho ho vyslovil nahlas. Napůl jsem byla ráda, že jsem od Schwarzenégra dostala podruhé (a naposled) kopny. S jeho pérem už nechci nikdy mít nic společného.

Asi jsem v posteli fakt dobrá. Občas se ozve a nabídne mi sex (tuším, že asi ne proto, že by neměl s kým; tenhle týpek jednoduše nemá nouzi o holky, jež by před ním roztáhly nohy). A já ho navždy budu posílat do těch míst, co máme tam, kde nám pánbůh připojil nohy k trupu. Nic jiného si taky nezaslouží. I kdybych měla dokonce života držet celibát a on byl jediný, s kým bych ho mohla porušit, neudělám to. Moje hrdost by mi to nedovolila.

Co chci svojí dlouhou promluvou sdělit. Máloco je takové, jako se na první pohled zdá. Prvnímu dojmu je jednoduché podlehnout, ale podívat se realitě zpříma do očí chce trochu odvahy. Možná trochu víc odvahy. Tak používejte epilátor, mějte hebké nohy a pořádně od plic se zasmějte všem okolo. A taky sama sobě.

The only way out is through.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 7. července 2010 v 19:17 | Reagovat

Výborný článek, zvláště pak poslední odstavec. Shodou okolností jsem si půjčila tento víkend epilátor a poprvé v životě si po holení ty moje nožky stonožky ještě "oholila". Štíp, štíp. Problém je, že řasenku používám normální - asi nejsem dost emancipovaná a příliš moc rozhoduju o své budoucnosti v závislosti na mužích :-(.

O zánětech a jiných svinstvech mi ani nemluv :-!  O_O  :-?

2 citovaprostitutka citovaprostitutka | E-mail | Web | 10. července 2010 v 10:25 | Reagovat

Možná, že přesně tohle byl TEN bod zlomu, kdy jsem si řekla dost, nenechám druhé (myšleno muže), aby rozhodovali o mém životě. Ano, více či méně se spolupodílí na mých rozhodnutích, ale to, co opravdu poslouchám, je prachobyčejná touha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama