Vašut aneb život na obláčku

9. června 2010 v 20:07 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Chodící testosteron.
Možná první myšlenka, která mě napadla ihned potom, co jsem se v rámci možností uklidnila. Řeč je o setkání s Vašutem. Pár let jsme koexistovali a nezajímali se jeden o druhého. Zkrátka další z mnoha, který má třicítku dávno za sebou a čtyřicítka pomalu klepe na dveře. Nic pro mě, říkala jsem si.
Neznám chlapa s lepším tělem. A podmanivějším hlasem. Když promluví, rozechvěji se; to platí pořád. Každopádně, určitě znám muže, co si vidí dál, než na špičku vlastního nosu. A také takové, co mají vytříbenější styl a vkus. A to, prosím, nejsem fanda metrosexuálů.
Usilovně se snažím, aby ze mě nemluvila moje zhrzenost osobně (těší mě, moc ráda vás poznávám). Ale copak to jde?


Víc než několik zdvořilostních vět jsme spolu neprohodili; ale protože patřil do okruhu kamarádů pana Z a pana D, strávila jsem s ním po hospodách (společně se zmíněnými pány) nezanedbatelný časový interval.

Z jednoho takového příjemného posezení jsem odcházela ještě za světla; a Vašut že půjde se mnou, že máme společnou cestu. OK. Byla jsem naprosto při smyslech, dokonce ani ne mírně omámená. Čistá mysl. Trochu jsem se musela snažit, abych udržela konverzaci; hledat společná témata nebylo úplně jednoduché.

Tak tady bydlím, čauves. Usmála jsem se a začala hledat v tašce klíče. Přistoupil ke mně blíž a políbil mě. Byla jsem v šoku. Pronesla jsem něco jako co to má znamenat?. Moje věta ale zazněla do prázdna, Vašut se mílovými kroky vzdaloval.

Neměla jsem na něj číslo. Jen zmatek v hlavě. Přece jen, s kterou osmnáctkou by to nezamávalo? V té době jsem měla boyfrienda; shodou náhod souseda pana D. Ale o něm zase jindy.

Střetli jsme se až za tři dny. A Vašut mě mile překvapil. Dlouze se omlouval. Padla všechna klišé, co se ženám dokonala omílají, dokud nepodlehnou nebo nedají dotyčnému políček (nemohl jsem se udržet/ jsi krásná/ už dlouho po tobě koukám/ zapomeneme na to, když budeš chtít). Dal mi kytici rudých růži. Chytla jsem se příležitosti pevně za vlasy. Přitahuje mě, tak přece neodmítnu!

Rozešli jsme se svými drahými polovičkami a začali chodit za ruku. Jakmile novinku zaregistroval pan D, postavil se okamžitě do opozice. A domlouval Vašutovi.Nemáš rozum, podívej se na ten věkový rozdíl, a tak dále a tak dále... A do mě také rýpal; i když jinak. Ironické poznámky, hloupé narážky. Hlavně když se napil. I teď si rád na tohle téma zažertuje. Možná, že ho to žralo. Možná, že ho to žralo pořádně. Ale možná, že se tomu v duchu jen smál. Na druhou stranu - měla jsem opravdu dobrý pocit z toho, že jsem konečně pana D k něčemu vyburcovala. Že se zajímá. Že ho pohoršuje moje jednání. Že má potřebu veřejně dávat najevo svůj nesouhlas.

Chtěla jsem Vašuta mít ráda. Náš vztah jsem brala vážně. Na mě až nezvykle vážně. Dostala jsem klíče od jeho bytu a mohla za ním kdykoliv. Líbilo se mi ve Vašutově malém hnízdečku. Bavila mě jeho ultra moderní sprcha se zabudovaným rádiem a nekonečným množstvím masážních programů. Na to, že bydlel sám, měl nezvykle uklizeno. Obdivovala jsem jeho nádhernou kuchyň; nikdy v ní prý ale nevařil. Na to, proč měl v každé skříňce několik různých lahví alkoholu, mi nebyl s to odpovědět. Tu plzeň, rum a zelená, támhle zase něco tvrdšího...

Alkoholik?
Minimálně měl s pitím problém.

Pokračování příště. O tom, jak jsem spadla z obláčku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 10. června 2010 v 11:01 | Reagovat

Jsi opravdu mladinká a máš nezvykle bohatý milostný život. Nebo možná úplně klasicky naplněný a já ho jen porovnávám se svým, který jsem ve tvém věku mohla zabalit do baťůžku a na něj dát štítek - tři vážné známosti vč. svatby ve 23 letech. Nelituju ničeho, člověk žije, jak nejlíp v tu danou chvíli umí. ale zpětně ... no, teď mě to určitě baví víc a hlavně si mnohem víc uvědomuju svou ženskost, která se té Tvé vůbec nevyrovná, neb mé míry jsou nezveřejnitelné :-x

2 renuška renuška | Web | 10. června 2010 v 11:02 | Reagovat

Odklikla jsem brzy - pan Vašut bude asi opravdu zvláštní muž (téměř v mém věku) a podle náznaků - snad mi ho je i líto. A pořád nechápu, jak je možné, že se scházíte v putykách v tak bohatém a pestrém složení - však ti Tví pánové Z, D, O, Vašut - všichni z jednoho roje :-).

3 citovaprostitutka citovaprostitutka | E-mail | Web | 10. června 2010 v 12:50 | Reagovat

Nu nemám pocit, že bych vyčnívala z davu; jen ne každý to takhle otevřeně ventiluje. Nemyslím si, že počet sexuálních partnerů by měl být obecné měřítko; spíš naopak zcela subjektivní pocit spokojenosti.
Ještě jedna poznámka k ženskosti - odkdy se měří na centimetry? :-)

A k těm mým pánům - až přijde čas, vysvětlím, kde se vzali. Jen pan O stojí jaksi mimo tuto smečku.

4 renuška renuška | Web | 10. června 2010 v 18:18 | Reagovat

[3]: Máš pravdu. Žádná měřítka, žádné vyčnívání, žádné centimetry. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsi přímo vzorově sebevědomá ženská a prostě v první řadě děláš to, co sama uznáš za vhodný, znáš svoji cenu, prostě ... jsi dobrá. Fakt dost dobrá.
A to slovíčko "spokojenost" - to je na místě. Dřív jsem si myslela, že při svém stylu života jsem spokojená, ale spokojení byli především ti kolem. Teď mi ta spokojenost chybí, protože vím, jak by měla vypadat. Takže si ji hledám ... a nalézám, abych ji pak zase ztratila. V mém případě se totiž rovná spokojenosti láska. Jednoduchá rovnice.

5 citovaprostitutka citovaprostitutka | E-mail | Web | 11. června 2010 v 14:56 | Reagovat

... a taky jsem poměrně ješitná; uznání od ženy mě často potěší víc než od opačného pohlaví :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama