Vanilkové opojení

1. června 2010 v 10:40 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Tohle byl naprosto ztracený víkend. Nacházela jsem se v šíleném deliriu a sáhodlouze vyspávala. Nic mezi tím.

Vlastně ne tak docela; nedělní noc patřila panu Z. Mohla jsem doma zírat do bílé stěny - či bílého stropu (záleží na poloze, ve které bych se nacházela) - a studovat nekonečnost jejich monotonní struktury. Další možnost byla navštívit pana Z. Nebo spíš jeho penis.


Naháněl mě už od středy; a to dost aktivně. Kdybych v pátek neskončila jako švestka, mohla jsem mít pro tento týden splněno. Ha ha ha. Centrálně plánovaná ekonomika.

Že mě prý namasíruje. Ležela jsem na zádech, nahá, na drahém koberci v jeho kanceláři. Svými pevnými velkými dlaněmi mi přejížděl naprosto všude. Krouživými pohyby přes ňadra, bříško a boky, opatrně se vyhnul místu, kde nám pánbůh připojil nohy k trupu, a pokračoval dolů, až k poslednímu článku prstu. A stejnou cestou zase nahoru. Ten mě ale rozmazluje, napadlo mě. Oči jsem měla zavřené; vnímala jsem jen jeho doteky a příjemnou vůni vanilkového tělového mléka.

Posadil si mě na stůl, jedním rychlým pohybem odhrnul nesplacené faktury a zabořil mi obličej do klína. Za pár minut mě už jen držel za zadek, dívali jsme se jeden druhému do očí a směšně pohybovali pánví vstříc kopulaci. Pan Z byl do toho velmi zabrán; já jsem byla myšlenkami jinde. Pobavila mě myšlenka na to, až budu tuhle situaci investigativně popisovat a opět citově prostituovat. Nešukám, abych měla o čem psát. Tedy myslím.

Napustila jsem vanu, přidala do ní důkladnou dávku pěny a poslala pana Z pro šampus. Ráda si s ním povídám; rozhodně to není plýtvání časem. Zhodnotili jsme aktuální volební výsledky (mohlo to dopadnout mnohem hůř), genderově nevyvážené rozložení populace v Číně (ty holky si tam ale maj z čeho vybírat) a to, jaký jsem měla orgasmus (dóst dobrý).

Posbírala jsem své oblečení a začala se připravovat na odchod. Pan Z využil situace a zeptal se, kdy budu mít zase čas. Kdy? No, asi někdy v týdnu, odpověděla jsem neurčitě. Můj vnitřní hlas neslyšně dodal: Čas budu mít, dokud mě nepřestaneš bavit...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 1. června 2010 v 17:13 | Reagovat

Tvůj vnitřní hlas je přesně to, na co pan Z slyší. Na co slyší většina pánů, které nebaví ufňukané princezničky s ublíženým výrazem, ale naopak dračice s jasnou představou a zdravou sobeckostí. Výborně!

2 citovaprostitutka citovaprostitutka | E-mail | Web | 2. června 2010 v 9:36 | Reagovat

Taky jsem si všimla, že můj přístup funguje v některých případech jako magnet. Nerada bych své zkušenosti sumarizovala do jedné věty, ale chlapi jsou prostě všichni stejní. Nebo minimálně stejně naprogramovaní. Nemyslíš?

3 renuška renuška | Web | 2. června 2010 v 20:50 | Reagovat

[2]: Myslím. A jakmile svou hračku začnou ztrácet, protože ona už si s nimi nechce hrát, můžou se z toho posrat! Oni milují nejistotu a věčný boj. Ať to jsou slušňáci se staženou prdelí nebo namachrovaní podnikatelé.

4 Justinka Justinka | Web | 16. dubna 2011 v 16:19 | Reagovat

Článek byl super, ale komentáře tentokrát ještě lepší!!! :-D  :-D svatá pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama