Recyklace

17. června 2010 v 9:17 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Je přesně půl druhé. A všude tma; pozorně naslouchám monotónnímu tikotu hodin. Z toho nekonečného nočního ticha, jež mě obklopuje, mi píská v uších. Jen velmi lehce; drží mě vzhůru. Bojím se, že kdybych zapnula televizi, moje těžko definovatelné rozpoložení by bylo nenávratně pryč. A já ho tak moc chci zachytit na virtuální list papíru.


Pan Z mě před pár minutami přivezl domů. Ještě cítím vůni jeho kůže na té mojí. Ani jsem se nevysprchovala; chci si ten pocit souznění zachovat co nejdéle. Není to dětinské?

Během poměrně krátkého časového úseku (nu asi žádný by nebyl dostatečně dlouhý), který jsem s ním strávila, jsem měla možnost přemýšlet. Důkladně přemýšlet.

Zaznamenala jsem novou touhu.

Moje klasická představa o klasickém vývoji vztahu je následující. Pohledy, polibky, vodění se za ručičku, randění, opatrné oťukávání, společné aktivity a ideálně potom všem sex.

S panem Z sdílím až poslední položku na pomyslném seznamu. Nemáme klasický vztah. Ale já chci víc. Chci s ním jít do kina, na večeři. Chci se s ním dívat na televizi a cpát se popcornem. Chci ho tajně sledovat při práci a vychutnávat si všechna jeho bezděčná gesta. Chci, aby mi při každém setkání dával na uvítanou pusu. Chci se mu dlouze dívat do očí. A nechci, aby měl jinou.

Spíme spolu měsíc. A já jsem z něj takhle na kaši. To se nemělo stát.

Pan O patrně něco tuší. Je mi to skoro fuk.
Pan D nás málem nachytal. Náhoda, nic jiného. Taky mi to je volný.
Panu P jsem se skoro neprozřetelně prořekla. No a?

Hypnotizuji klávesnici. Mám problém se vyjádřit. Ráda bych toho napsala tolik, ale zároveň není co. Recyklovat se prý dá úplně všechno. Začnu tedy svými pseudovztahy.

Krátký spánek, půl devátá ráno.
Právě jsem si přečetla, co jsem napsala za slátaninu. Mám chuť to celé označit a zmáčknout delete. Pan Z je teď na míle vzdálený mým tužbám a přáním. Bože, já jsem ale přelétavka přelétavá. Názorná ukázka toho, co se mnou dělá prostá síla okamžiku - jako takového.

A jak bych noc s panem Z popsala nyní, neovlivněná něčím tak neuvěřitelně banálním, jako jsou hloupé city a pocity? (Které jsou stejně k ničemu a akorát na základě jejich holé existence vyvádíte čiré nesmysly a spřádáte nereálné úvahy.)

Pan Z přinesl šampaňské a jahody. Jednu z nejsmyslnějších kombinací, jaké znám. Položil přede mě také elektronický detektor alkoholu; taková malá krabička, které dýchnete na senzor a ona vám s poměrně slušnou přesností číselnou hodnotou sdělí, kolik máte upito. Super hračka. Vypili jsme každý dvě skleničky a hupsli na to. Nevím, jak dlouho jsme se milovali (ano, milovali!), ale na rádiu Bonton se prostřídala dobrá desítka hudebních interpretů. Takže asi dlouho. Skoro věčnost.
Když si vzpomenu na široké plénum mých ex, pro které 20 sekund byla nepřekročitelná horní hranice (a to ještě jen pokud měli formu - to byli s to se k ní alespoň přiblížit), musím se smát. Vlastně mi běhá mráz po zádech. Brrr. S takovými loosery už nikdy. Jenže kdo to má předem poznat?

Dělali jsme to na stole; načež pan Z byl nucen ho pečlivě utřít po masivní ejakulaci. Oblékli jsme se a použili alkohol tester. Pan Z se zapotil; spalovalo mu to dobře - 0,1 a možná ještě nějaká setinka. Já 0,5. A přitom bych byla opatrná s tvrzením, že nejsem aktivní. Naopak.

Mohly to být třeba i dvě hodiny, co jsme si povídali. Napadá mě, že to možná až moc protahujeme. Jestli mu třeba není hloupé hned po sexu mi říct tak si sbal věci, hodím tě domů; a proto tu ještě sedíme a snažíme se konverzovat.

Buď jak buď, bylo to fajn, ale rozhodně po něm aktuálně nijak neprahnu. Dneska mám v plánu pana O.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | 17. června 2010 v 9:38 | Reagovat

Rozněžnělá citová vs. svérázná a rozhodná prostitutka.

Po tom, co z Tvého psaní znám, bych s panem O. spala jen z milosrdenství. nejsem moc zlá?

2 citovaprostitutka citovaprostitutka | E-mail | Web | 17. června 2010 v 9:59 | Reagovat

Zlá nezlá, ale nepleteš se; můžu se s ním procházet za ruku v parku, jít do kina nebo si zaplavat. Někdo tomu říká kamarádství, my tomu říkáme vztah.

3 renuška renuška | 17. června 2010 v 13:47 | Reagovat

Říká se, že když v dlouhodobém vztahu z té zamilovanosti vznikne přátelský vztah, tak že je to ideální završení jakéhosi společného života. Nevím ... s mým mužem, kterého mám moc ráda, spolu žijeme jako kamarádi a rozhodně mě to nenaplňuje a nečiní šťastnou. Jako kamaráda ho mám mnohem radši než jako muže, vedle něhož bych měla strávit zbytek života :-(. Navíc vím, že tenhle pocit je v našem manželství oboustranný ...

Proto existují pánové Z ...

4 citovaprostitutka citovaprostitutka | Web | 19. června 2010 v 0:44 | Reagovat

Přátelský vztah - OK. Ale aby to mezi dvěma lidmi stále jiskřilo a nebyli si lhostejní, zákonitě musí být milenci. Jakmile oboustranná přitažlivost vyhasne, není co řešit.

5 renuška renuška | Web | 19. června 2010 v 10:11 | Reagovat

[4]: není co řešit ...

6 chillychilly chillychilly | Web | 2. listopadu 2010 v 16:35 | Reagovat

Mužský organismus spaluje alkohol lépe než ženský, navíc záleží na hmotnosti.

S tou "přelétavostí" mám úplně stejné pocity. Večer před usnutím se mi "stýská" ráno, když se vzbudím už to tak strašné není. Po sexu, když se od sebe dloučíme se mi stýská příšerně. Ráno to nechápu. Asi je to normální. To ty hormony (ale fakt, studuju to, měla bych to vědět :D )

7 feministicgirl feministicgirl | Web | 9. ledna 2011 v 20:42 | Reagovat

Nejhorší ženská nemoc neni menzes. Nejhorší ženská nemoc je zamilovanost - ať je jakkoli krátká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama