Pé eS - Poetické souložení

25. června 2010 v 8:34 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Jsem hodná holka; atentát na pana Z se nekonal. Možná příště, možná jindy. Celé se mi to rozleželo v hlavě a dospěla jsem k závěru, že si ještě chvíli chci užívat na výsluní jeho (ne)zájmu. Tak lehce se nevzdám jeho vůně, dokonale oholené tváře a hustých, do prstýnků kroutících se vlasů. Nerada to přiznávám, ale chybělo by mi to. Nemyslím, že zásadně; i když přece jen, pokaždé, když spolu spíme, mám pocit, že ztrácím kousek sebe. Kousek vlastního já. Mám na srdci prasklý steh, který při každém takovém aktu nepříjemně rozpraská. Dokud mě moje druhé - pragmatické - já nepropleskne. Pak jsem zase v pohodě.


Byla jsem to já, kdo napsal, že bychom mohli dát společnou koupel s velkým množstvím pěny. Pan Z se sám podivil nad tím, jak je možné, že jsem napsala jako první. Pokrčila jsem rameny a nasadila výraz ala rozverná školačka. Bůhvíproč.

Zabořila jsem se do toho úžasně měkkého křesla, co má v kanceláři, a se zájmem pozorovala, jak zkušeně otevírá šampaňské a rozlévá jej do dvou elegantně vysokých sklenic. Podal mi ten nádherně šumivý mok, naše pohledy se setkaly a připili jsme na nás. City jsou všude, opatrně!
Víc jak polovina mi zbývala nedopitá, když jsme byli nazí. Na podlaze se bez ladu a skladu kupily naše svršky. Jako když se motýl svleče z kukly. Hladil mě. Ty jemné dotyky by mi klidně mohly zlámat vaz; za předpokladu, že bych si pana Z pustila do hlavy. Místo duše bych měla zrezlý plech. (Což nemám, samozřejmě.)

Kde se mě ta poetičnost bere? Není to projev latentního sadismu?

Milovali jsme se. Chvíli něžně, němě, dívajíc si do očí, pak o jeden, dva levely vášnivěji, prudce, jako když se utrhne lavina. Na samém závěru dýcháme z plných plic, srdce buší, div nevyskočí z hrudi. Konečnou tečkou jest setření malých inženýrů z mých stehen. Nikdy pana Z - ani nikoho jiného - nenechám, aby se do mě udělal. Napůl z panické hrůzy z gravidity, napůl kvůli tomu, že nechci mít ničí genetickou informaci mezi nohama.

O dva orgasmy později jsem se konečně dočkala horké vany. Jako dva staří dobří známí jsme rozmlouvali o stereotypu, každodennosti a smrti. Poměrně negativní téma; jaké to bude, až dojdu na konec slova čas?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 25. června 2010 v 9:04 | Reagovat

Kočičko, Ty jsi mé druhé já, jen o pár dob napřed ... Fyzicky ... Čtu Tě a poznávám sebe ... to je neuvěřitelný prolínání reality, tohleto.

2 Labanda © Labanda © | Web | 26. června 2010 v 14:15 | Reagovat

zajímavý blog ;-) :-)

3 feministicgirl feministicgirl | Web | 9. ledna 2011 v 21:00 | Reagovat

,,O dva orgasmy později...." Vážně miluju Tvůj styl psaní, vím, že to omílám pořád dokola.... :D =)

4 Karamelka Karamelka | 4. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

Píšeš vážně suprově, proto jsem si všechny články pročítala poctivě - od začátku a trošku mě zaskočilo prohlášení obsažené v tomto článku...že nikdy nenecháš nikoho, aby se do tebe udělal. Proč tedy píšeš ve článku s názvem "Vašut aneb jak jsem spadla z obláčku" následující větu?: "Probudila jsem se těsně předtím, než do mě ejakuloval." .. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama