Každý den ve mně cosi umírá.
Slepá víra, plané naděje, zbytečné emoce.
Nevnímám život jako soubor okamžiků, které lze mezi sebou lineálně uspořádat podle toho, jakou člověku přinášejí radost.
Mé já je příliš křehké.
Milióny lidí touží po nesmrtelnosti. A přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší.
Karamel je cukr, co už se nikdy neuzdraví.
Klišé na závěr. Neb s koncem se otevírá i něco nového, jiného, alternativního.
Stateční možná nežijí věčně, ale opatrní vůbec.
Tomáš | 7. července 2010 v 17:25 | 
To je dobré, v několika citacích je řečeno mnohé.