Ad absurdum

30. června 2010 v 8:50 | Citová Prostitutka |  Citová prostituce
Stůj co stůj jsem měla neukojitelnou potřebu lidské interakce. A tak se dostalo i na Hafa; přicupitala jsem za ním - do toho nejlidovějšího podniku - konverzovat. Moji písmenkoví páni neměli čas; strávila jsem tedy večer v kultivované společnosti (nikdo se mi nepokoušel dostat do kalhotek). Haf provozuje jednu velmi specifickou činnost, na jejíž konto si občas ráda přisadím. A tuto noc mě samotný šéf místní odnože pozval, abych se stala její nedílnou součástí. Ha ha ha. Já a kung-fu? Upsala jsem se ďáblu; až se bude srpen chýlit ke konci, čekejte report ze soustředění kung-fuistů (hrozné slovo, skloňuje se vůbec?). Nové bitevní pole, noví lidé, nové možnosti. A nové modřiny, předpokládám.


A propó, málem bych se zapomněla zmínit, co mě ten večer ještě potkalo. Ozvaly se nechvalně známé symptomy: bušení v hrudi, zrychlený tep, sucho v ústech, nadměrné pocení rukou a strnulý výraz ve tváři, který jde jen obtížně korigovat. Ne, nevzala jsem si LSD. To jen o stůl dál seděl - čelem přímo proti mně - Vašut. Nebyla tu možnost, že by si mě nevšimnul. Usilovně jsem se snažila nedívat jeho směrem a necivět jeho těhotné přítelkyni na to její obrovské břicho. Vašut vstal, rázným krokem došel k místu, kde jsem se pomalu opíjela, naklonil se nade mě a tím svým nepopsatelně úžasným hlasem pronesl ahoj, usmál se, vrásky kolem úst se mu prohloubily, oči zaplály veselými jiskřičkami a... a odešel si pro další pivo. Naprázdno jsem polkla.

24 hodin na to jsem okupovala stejné místo; jen lidé kolem mě byli jiní. Pan P s přítelkyní a pan Z se synem. Příliš jsem se nebavila. Když si mě tihle dva začnou dobírat, nejradši bych se někam ztratila. Zakopala 20 metrů pod zem. Odlétla na Mars. Nebo alespoň do Číny. Girlfriend pana P to psychicky nevydržela a odešla; myslím, že chudák bude mít doma ještě pořádné rodeo. Se zbytkem jsem se sebrali a odešli a také. V místě, kde se naše cesty rozcházejí, jsem iniciativně otevřela láhev zelené a nechala kolovat. Dva muži, jeden puberťák a jedna slečna stáli u křižovatky a klopili to do sebe. Uvolněná atmosféra se ještě více uvolnila a pan P navrhl, že bychom já a pan Z měli dělat, že spolu něco máme. Jen tak na oko, před jeho přítelkyní. Neb je neustále v podezření, že on a já... Absurdnímu nápadu jsem se ze srdce zasmála; s panem Z jsme si opatrně vyměnili pobavené pohledy. Takže co teď, budeme předstírat, že jsme milenci, když jsme milenci?

Život je prý boj. Tak se tu všichni pozabíjejte - a já bych s dovolením prošla.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 7. července 2010 v 19:18 | Reagovat

Vzpomínám, že jsem psala na tohle koment, ale rychleji jsem vypla net než odeslala svá slova směrem sem. A co jsem to tehdy vlastně chtěla? Že každá maska má svou pravou tvář? Možná ... už nevím. Ale přesně chápu tu vnitřní legraci, kterou v sobě vy dva musíte držet, když máte na veřejnosti dělat, jako že spolu spíte, když spolu opravdu spíte, přičemž tvrdíte, že spolu nespíte ... :-D

2 feministicgirl feministicgirl | Web | 9. ledna 2011 v 21:08 | Reagovat

Právě kvůli takovým lidem, jako jsi Ty, jde tenhle svět do prdele - kvůli lidem, kteří myslí jen na své vlastní dobro a nejsou schopni špetky empatie. No ale co já Ti tady budu povídat o empatii, když je Ti to jedno, že??....

3 Justinka Justinka | Web | 16. dubna 2011 v 17:39 | Reagovat

To muselo být hodně povedené loučení se... ;-)  :-D  8-)

4 Yrka Yrka | E-mail | Web | 26. března 2012 v 15:08 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama